Bible21 › Jan › 21

Jan

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21

Snídaně u jezera1 Po­tom se Ježíš znovu ukázal učedníkům u Ti­be­ri­a­d­ského je­ze­ra. Stalo se to tak­to: 2 Ši­mon Petr, To­máš zvaný Dvo­jče, Na­tanael z Ká­ny Ga­li­lej­ské, synové Zeb­e­de­ovi a další dva jeho učedníci byli spo­lu. 3 „Jdu na ryby,“ ře­kl jim Ši­mon Petr. „Půjdeme s tebou,“ od­po­vědě­li. A tak šli a na­stou­pi­li na loď. Té noci ale nic ne­chy­ti­li. 4 Za svítání stál na bře­hu Ježíš (učedníci ale ne­vědě­li, že je to on). 5 „Nemá­te něco k jídlu, hoši?“ za­vo­lal na ně. „Nemáme,“ od­po­vědě­li. 6 „Hoď­te síť na­pravo od lodi a něco najdete,“ ře­kl jim. Ho­di­li tedy síť a už ji ani ne­moh­li utáhnout, ko­lik v ní bylo ryb. 7 Učedník, kterého Ježíš mi­loval, teh­dy ře­kl Pet­rovi: „To je Pán!“ Jakmi­le Ši­mon Petr us­lyšel, že je to Pán, ob­lé­kl si plášť (pro­tože byl svlečený) a vrhl se do vo­dy. 8 Ostatní učedníci pak připlu­li s lodí (ne­by­li to­tiž dale­ko od bře­hu, jen asi dvě stě lo­ket) a táh­li tu síť s ryba­mi. 9 Když vy­stou­pi­li na břeh, uvi­dě­li roz­dělaný oheň a na něm rybu a chléb. 10 Ježíš jim ře­kl: „Při­nes­te tro­chu ryb, které jste teď nalovili.“ 11 Ši­mon Petr tedy šel a vy­táhl na břeh plnou síť – 153 velkých ryb! A přestože jich bylo to­lik, síť se ne­roz­trh­la. 12 „Po­jď­te snídat,“ ře­kl jim Ježíš. Nikdo z učedníků se ho ne­od­vážil ze­ptat: „Kdo jsi?“ pro­tože vědě­li, že je to Pán. 13 Ježíš přistou­pil, vzal chléb a podával jim ho a podobně i rybu. 14 Tak se Ježíš už po­třetí po svém zmrt­výchvstání ukázal učedníkům. Pas mé ovce15 Po snídani se Ježíš ze­ptal Ši­mo­na Pet­ra: „Ši­mo­ne Janův, mi­lu­ješ mě více než oni?“ „Ano, Pane,“ od­po­věděl mu. „­Ty víš, že tě mám rád.“ Ježíš mu na to ře­kl: „Pas mé beránky.“ 16 Po­tom se ho ze­ptal po­druhé: „Ši­mo­ne Janův, mi­lu­ješ mě?“ „Ano, Pane,“ od­po­věděl mu. „­Ty víš, že tě mám rád.“ Tehdy mu Ježíš ře­kl: „Pečuj o mé ovce.“ 17 Po­tom se ho ze­ptal po­třetí: „Ši­mo­ne Janův, máš mě rád?“ Petr se za­rmou­til, že se ho Ježíš po­třetí ze­ptal: „Máš mě rád?“ Od­po­věděl mu: „Pane, ty víš všech­no. Ty víš, že tě mám rád.“ Ježíš mu na to ře­kl: „Pas mé ov­ce. 18 Amen, amen, říkám ti: Když jsi byl mladší, ob­lékal ses a cho­dils, kam jsi chtěl. Až ze­stárneš, roz­přáh­neš ru­ce, ob­lékne tě jiný a po­ve­de tě, kam nechceš.“ 19 (To ře­kl, aby mu na­značil, ja­kou smr­tí oslaví Bo­ha. ) Po těch slovech mu ře­kl: „Násle­duj mě.“ 20 Petr se otočil a uvi­děl za se­bou jít učedníka, kterého Ježíš mi­loval. (Byl to ten, který ho teh­dy při večeři ob­jal a ze­ptal se: „Pane, kdo tě zradí?“) 21 Když ho Petr uvi­děl, ze­ptal se Ježíše: „Pane, a co on?“ 22 Ježíš mu ře­kl: „Jest­li ho tu chci ne­chat, dokud ne­při­jdu, co je ti po tom? Ty mě následuj.“ 23 Mezi bra­t­ry se pak roz­nes­lo, že ten učedník ne­zemře. Ježíš mu však neře­kl, že ne­zemře, ale: „Jest­li ho tu chci ne­chat, dokud ne­při­jdu, co je ti po tom?“ Epilog24 To je ten učedník, který vy­dává svě­de­ctví o těch­to věcech a za­psal je; a ví­me, že jeho svě­de­ctví je prav­divé. 25 Ježíš ovšem udělal i mno­ho jiných věcí. Kdy­by měly být všech­ny jednot­livě vy­psá­ny, mám za to, že by bylo na­psáno to­lik knih, že by se ani ne­vešly na svět.