Bible21 › Marek › 6

Marek

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16

Prorok beze cti1 Po­tom od­tud ode­šel a přišel do svého do­mov­ského měs­ta; jeho učedníci šli s ním. 2 Když v so­bo­tu za­čal učit v syna­go­ze, mno­zí z po­s­lu­chačů žas­li. „Odkud to má?“ pta­li se. „Co to do­stal za moud­rost? A jak to, že se jeho ruka­ma dějí ta­kové zá­zra­ky? 3 Není to snad ten tesař, syn Ma­rie a bra­tr Ja­ku­ba, Josefa, Judy a Ši­mo­na? Nejsou snad jeho se­st­ry tady s ná­mi?" A tak se nad ním po­horšova­li. 4 Ježíš jim od­po­věděl: „Pro­rok není beze cti; je­dině ve své vlasti, u svých příbuzných a ve vlastním domě.“ 5 A ne­mohl tam vy­ko­nat žádný zá­zrak, jen na něko­lik ne­mo­cných vložil ruce a uz­dravil je. 6 Překvapen je­jich ne­vírou pak ob­cházel okolní ves­nice a učil. Nic si s sebou neberte7 Po­tom k sobě svo­lal dvanáct učedníků a za­čal je vy­sílat po dvou. Dal jim moc nad nečis­tý­mi du­chy 8 a uložil jim, ať si na ces­tu ne­be­rou nic kro­mě ho­le: ani mošnu ani chléb ani peníze do opas­ku; 9 ať mají obuté san­dály, ale ne­be­rou si ani náhradní koši­le. 10 „Když ve­jdete do něčího domu,“ ře­kl jim, „zůstaň­te tam, dokud ne­o­de­jdete. 11 Kdy­by vás ale někde ne­při­ja­li a ne­po­s­lou­cha­li, vy­jdě­te od­tud a setřes­te z no­hou prach na svě­de­ctví pro­ti nim.“ 12 A tak šli a vy­zýva­li lidi k pokání. 13 Vy­míta­li mno­ho dé­monů a mno­ho ne­mo­cných maza­li ole­jem a uz­dravova­li. Smrt Jana Křtitele14 Jak se jeho po­věst šíři­la, us­lyšel o něm i král He­ro­des. Říkalo se: „Jan Kř­ti­tel vstal z mrt­vých! To pro­to se skrze něj dějí zázraky.“ 15 Jiní říka­li: „Je to Eliáš,“ a další: „Je to pro­rok jako je­den z dávných proroků.“ 16 Když to He­ro­des us­lyšel, ře­kl: „Je to Jan, kterého jsem ne­chal stít. Vstal z mrtvých!“ 17 He­ro­des to­tiž osobně po­slal pro Ja­na, dal ho za­tknout, spoutat a uvěznit kvů­li He­ro­di­a­dě, s níž se oženil, ačko­li byla manželkou jeho bra­t­ra Fi­lipa. 18 Jan He­rodovi říkal: „Tvůj sňa­tek s bra­t­rovou manželkou je nezákonný!“ 19 He­ro­di­as mu to mě­la za zlé a chtě­la ho za­bít, ale ne­moh­la. 20 He­ro­des se to­tiž Jana bál, ne­boť věděl, že je to sprave­dlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, býval vel­mi zne­poko­jen, ale přesto mu rád na­s­lou­chal. 21 Příhodný den však přišel, když He­ro­des na oslavu svých na­ro­zenin uspořádal hosti­nu pro své vel­može a ve­li­te­le a pro přední muže Ga­li­le­je. 22 Když přiš­la dce­ra té He­ro­di­a­dy a za­tanči­la, za­lí­bi­la se He­rodovi i jeho hostům na­to­lik, že král dív­ce ře­kl: „Požá­dej mě, o co chceš, a dám ti to.“ 23 Odpřísáhl: „Splním ti jakéko­li přání až do po­lovice mého království.“ 24 Šla tedy za svou matkou a pta­la se jí: „O co mám žádat?“ „O hlavu Jana Křtitele!“ řek­la jí matka. 25 A tak hned spě­cha­la za králem a žáda­la: „Chci, abys mi hned teď při­ne­sl na míse hlavu Jana Křtitele.“ 26 Krále přepadla úzkost, ale kvů­li svým přísahám a svým hostům jí to ne­ch­těl odmítnout. 27 Hned po­slal kata s příkazem, ať při­ne­se Janovu hlavu. Ten ode­šel, sťal ho ve vězení 28 a při­ne­sl jeho hlavu na míse. Dal ji té dív­ce a ta ji dala své mat­ce. 29 Když o tom us­lyše­li jeho učedníci, přiš­li, vza­li jeho tělo a po­hř­bi­li ho. Pět chlebů a dvě ryby30 Po­tom se apošto­lové seš­li k Ježíšovi a ozná­mi­li mu všech­no, co děla­li a co uči­li. 31 Teh­dy jim ře­kl: „Po­jď­te jen vy sami stranou na opuštěné místo a tro­chu si odpočiňte.“ Těch, kdo k nim při­cháze­li a zase od­cháze­li, bylo to­tiž to­lik, že nemě­li ani chvilku na jídlo. 32 Odplu­li tedy lodí o sa­mo­tě na pusté místo. 33 Ale když od­cháze­li, mno­zí je uvi­dě­li a po­zna­li. Se­běh­li se tam ze všech měst pěšky a před­stih­li je. 34 Když Ježíš vy­stou­pil, uvi­děl ve­liký zástup li­dí. Byl na­plněn sou­ci­tem k nim, pro­tože byli jako ovce bez pastýře. Teh­dy je za­čal učit o mno­ha věcech. 35 Když se už připoz­di­lo, přiš­li za ním jeho učedníci. „To­hle místo je pusté a už je moc hodin,“ řek­li. 36 „Pro­pu­sť je, ať si jdou do okolních statků a ves­nic kou­pit jídlo. Vž­dyť ne­mají co jíst.“ 37 Od­po­věděl jim: „Vy jim dej­te najíst.“ „To má­me jít na­kou­pit chle­ba za dvě stě denárů a dát jim najíst?“ namít­li. 38 „Ko­lik má­te chlebů?“ ře­kl jim. „Jdě­te se podívat.“ Když to zjisti­li, řek­li: „Pět – a dvě ryby.“ 39 Teh­dy jim dal po­kyn, aby všech­ny po­sa­di­li v hloučcích na ze­lené trávě. 40 Když se roz­loži­li ve sku­pinách po stu a po pa­desá­ti, 41 vzal těch pět chle­bů a dvě ry­by, vzhlé­dl k ne­bi, požeh­nal, lá­mal ty chle­by a dával svým učedníkům, aby jim je předkláda­li. I ty dvě ryby roz­dě­lil všem, 42 a tak se všich­ni naje­dli do sytosti. 43 Po­tom se­bra­li dvanáct košů plných kous­ků chle­ba a ryb. 44 A ty chle­by jedlo pět tisíc mužů. To jsem já!45 Hned po­tom při­měl své učedníky, ať na­stoupí na loď a jedou na­před na druhou stranu k Betsai­dě, než roz­pustí zástup. 46 A když se s nimi roz­loučil, ode­šel na ho­ru, aby se mod­lil. 47 Pozdě večer byla loď upro­střed je­ze­ra a on sám na ze­mi. 48 Uvi­děl je, jak se dřou s ves­lováním, pro­tože vítr vál pro­ti nim. Krát­ce před svítáním se k nim vy­dal pěšky po hla­dině a chtěl je mi­nout. 49 Když ho uvi­dě­li, jak kráčí po je­zeře, mys­le­li, že je to pří­zrak, a křiče­li stra­chy. 50 Všich­ni ho to­tiž uvi­dě­li a vy­děsi­li se. On ale na ně hned pro­mlu­vil: „Vzchop­te se, to jsem já! Ne­boj­te se.“ 51 Na­stou­pil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úža­sem. 52 Ne­po­chopi­li to­tiž nic ohledně těch chle­bů; je­jich srd­ce bylo tvrdé. 53 A když se přeplavi­li, přis­tá­li u Gene­za­retu, kde za­kot­vi­li. 54 Jakmi­le vy­stou­pi­li z lo­di, li­dé ho hned po­zna­li. 55 Zběha­li ce­lý ten kraj a za­ča­li na nosítkách snášet ne­mo­cné tam, kde slyše­li, že je. 56 Ať přišel do ves­nic, do měst nebo na ven­kov, li­dé pokláda­li ne­mo­cné na ulice a pro­si­li ho, aby se moh­li do­tknout aspoň cípu jeho rou­cha. A kdoko­li se ho do­tkl, byl uz­dra­ven.