Bible21 › Marek › 9

Marek

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16

1 A ře­kl jim: „A­men, říkám vám, že něk­teří z těch, kdo tu sto­jí, roz­hodně ne­za­ku­sí smrt, dokud ne­spatří, jak Boží králov­ství přišlo v moci.“ Ježíš, Mojžíš a Eliáš2 Po šesti dnech Ježíš k sobě vzal Pet­ra, Ja­ku­ba a Ja­na, vy­ve­dl je sa­motné stranou na vy­sokou horu a pro­měnil se před ni­mi. 3 Jeho ša­ty se rozzáři­ly a úplně zbě­le­ly, tak jak by je žádný bě­lič na zemi ne­mohl vy­bě­lit. 4 A uvi­dě­li Eliáše a Mo­jžíše, jak roz­mlou­vají s Ježíšem. 5 Petr na to Ježíšovi ře­kl: „Rab­bi, dobře, že jsme tu! Udělá­me tu tři stánky – je­den to­bě, je­den Mo­jžíšovi a je­den Eliášovi.“ 6 Byli to­tiž tak vy­děšení, že ne­věděl, co by ře­kl. 7 Vtom se ob­jevil ob­lak a za­ha­lil je. Z ob­la­ku za­zněl hlas: „To­to je můj mi­lovaný Syn. Toho poslouchejte.“ 8 Hned se roz­hléd­li, ale ne­vi­dě­li už u sebe niko­ho než sa­motného Ježíše. 9 Cestou zpět z hory jim přikázal, aby niko­mu neříka­li, co vi­dě­li, dokud Syn člověka ne­vstane z mrt­vých. 10 Ne­cha­li si to tedy pro se­be. Jen se do­ha­dova­li, co to je ‚vstát z mrt­vých‘. 11 Po­tom se ho ze­pta­li: „Pro­č ale znal­ci Písma ří­kají, že nejdříve mu­sí při­jít Eliáš?“ 12 On jim od­po­věděl: „­Jis­tě, ‚nejdříve při­jde Eliáš a všech­no na­praví‘. Co je ale psáno o Synu člověka? Že mu­sí mno­ho vy­trpět a být po­hrdán. 13 Říkám vám, že Eliáš už přišel a oni mu uděla­li, co chtě­li, jak je to o něm psáno.“ Pomoz mé nevíře!14 Když po­tom přišel k učedníkům, uvi­děl ko­lem nich spoustu li­dí a znal­ce Písma, jak se s nimi do­ha­dují. 15 Jakmi­le ho všich­ni v zástu­pu spatři­li, byli ohro­meni. Běže­li k ně­mu a zdravi­li ho. 16 „Pro­č se s nimi dohadujete?“ ze­ptal se jich Ježíš. 17 „Mistře,“ od­po­věděl mu je­den ze zástu­pu, „přive­dl jsem k to­bě svého sy­na, který má němého du­cha. 18 Kdyko­li se ho zmo­cní, trhá jím a on má pěnu u úst, skřípe zuby a ce­lý ztuh­ne. Ře­kl jsem tvým učedníkům, ať toho du­cha vy­ženou, ale ne­dokáza­li to!“ 19 „Vy ne­věřící pokolení!“ zvo­lal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vá­mi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveď­te ho ke mně.“ 20 A tak ho k ně­mu přive­dli. Jakmi­le ho chlapec uvi­děl, hned jím ten duch za­čal zmítat, až upa­dl a s pěnou u úst se vá­lel po ze­mi. 21 Ježíš se ze­ptal jeho ot­ce: „Jak dlouho se mu to děje?“ „Od dětství,“ od­po­věděl. 22 „Často s ním házel i do ohně a do vo­dy, aby ho za­bil. Můžeš-li ale něco udělat, sli­tuj se nad ná­mi a po­moz nám!“ 23 „‚Můžeš-li‘?“ opáčil Ježíš. „Pro věřícího je možné všechno.“ 24 „Já věřím!“ zvo­lal hned chlap­cův otec. „Po­moz mé nevíře!“ 25 Když Ježíš uvi­děl, že se sbíhá zástup, okři­kl nečis­tého du­cha: „Němý a hlu­chý du­chu, já ti přikazu­ji: vy­jdi z něj a už do něj nevcházej!“ 26 A tak s křikem a ve­likým zmítáním vy­šel. Chlapec zůstal jako mrt­vý, takže mno­zí říka­li, že zemřel. 27 Když ho ale Ježíš vzal za ruku a zve­dl ho, vstal. 28 Jakmi­le přišel do­mů, učedníci se ho v sou­kro­mí pta­li: „Pro­č jsme ho my ne­moh­li vyhnat?“ 29 Od­po­věděl jim: „­Ten­to druh dé­monů nemůže vy­jít ji­nak než skrze modlitbu.“ Nejmenší jsou největší30 Pak od­tud ode­š­li. Pro­cháze­li Ga­li­lejí, ale on ne­ch­těl, aby o tom někdo věděl. 31 Učil to­tiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vy­dán do lid­ských ru­kou, za­bi­jí ho a třetího dne po svém za­bi­tí vstane z mrtvých.“ 32 Oni ta slova ne­chápa­li, ale bá­li se ho ze­ptat. 33 Když přišel do­mů do Kafarnaum, ptal se jich: „O čem jste se to cestou dohadovali?“ 34 Oni však mlče­li, ne­boť se cestou mezi se­bou háda­li, kdo z nich je nej­větší. 35 Po­sa­dil se te­dy, za­vo­lal těch Dvanáct k sobě a ře­kl jim: „Chce-li někdo být první, ať je po­slední ze všech a služebník všech.“ 36 Vzal dítě a po­stavil je upro­střed. Po­tom je vzal do náručí se slovy: 37 „Kdoko­li při­jme jedno z ta­kových dětí v mém jménu, při­jímá mne, a kdoko­li při­jme mne, ne­při­jímá mne, ale To­ho, který mě poslal.“ 38 „Mistře,“ ře­kl mu na to Jan, „vi­dě­li jsme jedno­ho, který ne­chodí s ná­mi, jak ve tvém jménu vy­mítá dé­mo­ny. Snaži­li jsme se mu v tom za­bránit, pro­tože ne­chodí s námi.“ 39 „Ne­braň­te mu!“ od­po­věděl Ježíš. „Nikdo nemůže vy­ko­nat zá­zrak v mém jménu a hned nato o mně mlu­vit zle. 40 Kdo není pro­ti nám, je s ná­mi. 41 Kdo by vám podal i jen po­hár vo­dy, pro­tože patří­te Mesiáši, amen, říkám vám, že ne­při­jde o svou odpla­tu. 42 Kdoko­li by ale sve­dl jedno­ho z těch­to ma­ličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj mno­hem lepší, kdy­by mu na krk po­věsi­li mlýn­ský ká­men a ho­di­li ho do moře. 43 Kdy­by tě svádě­la tvá ru­ka, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít zmrzačený do živo­ta, než jít s obě­ma ruka­ma do pek­la, do toho ne­uha­si­telného ohně. 45 A kdy­by tě svádě­la tvá no­ha, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít chro­mý do živo­ta, než být s obě­ma no­ha­ma uvržen do pek­la. 47 A kdy­by tě svádělo tvé oko, za­hoď je. Je pro tebe lepší vejít jedno­oký do Božího králov­ství, než být s obě­ma oči­ma uvržen do pek­la, 48 kde ‚je­jich červ ne­hyne a oheň ne­hasne‘. 49 Každý to­tiž bude so­len ohněm. 50 Sůl je dob­rá. Kdy­by ale sůl přesta­la být slaná, čím ji oso­lí­te? Měj­te v sobě sůl a žij­te spo­lu v pokoji.“