Bible21 › Marek › 4

Marek

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16

Podobenství o rozsévači1 Znovu pak za­čal vy­učovat u je­ze­ra. Shro­máž­dil se k ně­mu tak ob­rov­ský zástup, že na­stou­pil do lodi na je­zeře a po­sa­dil se. Ce­lý ten zástup byl na bře­hu 2 a on je v podo­ben­stvích učil o mno­ha věcech. Ve svém vy­učování jim ře­kl: 3 „S­lyš­te: Hle, vy­šel roz­sévač, aby roz­séval. 4 A jak roz­séval, něk­terá se­me­na padla podél ces­ty a při­letě­li ptáci a se­zo­ba­li je. 5 Jiná padla na skalnatá mís­ta, kde nemě­la dost země, a ihned vzeš­la, pro­tože země nemě­la hloubku. 6 Když pak vy­šlo slun­ce, spá­li­lo je, a pro­tože nemě­la kořen, uschla. 7 Jiná zas padla do trní, a když trní vy­rost­lo, udu­si­lo je, takže ne­vy­da­la úro­du. 8 Ještě jiná však padla na dobrou pů­du, vzeš­la, vzrost­la a vy­da­la úro­du – něk­teré dalo třicetináso­bek, jiné še­desá­tináso­bek a jiné stonásobek.“ 9 Po­tom do­dal: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“ 10 Jakmi­le byl o sa­mo­tě, ti, kdo byli s ním, se ho spo­lu s Dvanácti pta­li na ta podo­ben­ství. 11 „Vám je svěřeno tajem­ství Božího království,“ od­po­věděl jim, „ale těm, kdo jsou vně, se to všech­no děje v podo­ben­stvích, 12 aby ‚hledě­li a hledě­li, ale nechápali, poslouchali a slyše­li, ale nerozuměli, aby se snad ne­ob­rá­ti­lia ne­bylo jim odpuštěno.‘“ 13 Teh­dy jim ře­kl: „Vy to podo­ben­ství ne­chápete? A jak po­ro­zumí­te všem ostatním podo­ben­stvím? 14 Roz­sévač roz­sévá Slovo. 15 Ti, kterým se roz­sévá Slovo podél ces­ty, jsou ti­to: Jakmi­le us­lyší, ihned při­chází sa­tan a bere Slovo, které do nich bylo za­seto. 16 Ti, kterým se seje na skalna­tou pů­du, jsou pak ti­to: Jakmi­le us­lyší Slovo, hned je s ra­dostí při­jí­mají, 17 ale ne­mají v sobě kořen a jsou ne­stálí. Když po­tom kvů­li Slovu na­stane soužení nebo pronásledování, hned odpa­dají. 18 Další jsou ti, kterým se seje do trní: To jsou ti, kteří slyší Slovo, 19 ale pak při­cházejí sta­rosti to­ho­to svě­ta, oklamání bo­hatstvím a chtivost po dalších věcech a du­sí Slovo, takže se stává ne­plodným. 20 A pak jsou ti, u kterých se seje na dob­ré půdě: Slyší Slovo, při­jí­mají je a přinášejí úro­du – je­den třicetinásobnou, jiný še­desá­tinásobnou a jiný stonásobnou.“ Jiná podobenství o Království21 Dále jim ře­kl: „Přináší se snad lampa, aby ji po­stavi­li pod vědro nebo pod po­stel? Nemá se po­stavit na svícen? 22 Není to­tiž nic skrytého, co by nemělo být zje­veno, ani nic tak utajeného, aby to ne­vy­šlo naje­vo. 23 Má-li kdo uši k slyšení, slyš!“ 24 Ře­kl jim také: „Dávej­te po­zor na to, co po­s­lou­chá­te. Ja­kou mírou měří­te, ta­kovou vám bude odměřeno a ještě vám bude při­dáno. 25 To­mu, kdo má, bude dáno, ale to­mu, kdo nemá, bude vza­to i to, co má.“ 26 Po­tom ře­kl: „­Boží králov­ství působí, jako když člověk hodí zrno na zem. 27 Spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a ros­te, a on ani ne­ví jak. 28 Země to­tiž plodí úro­du sama od sebe – nejdříve stéblo, po­tom klas a po­tom zralé obi­lí v kla­su. 29 A když úroda do­zraje, ihned se chopí srpu, pro­tože na­sta­la žeň.“ 30 Ře­kl také: „K če­mu při­rovná­me Boží králov­ství? Jakým podo­ben­stvím ho před­staví­me? 31 Je jako zrnko hořčice, které když je za­seto do země, je nejmenší ze všech se­men na ze­mi. 32 Jakmi­le je však za­seto, ros­te, až je větší než všech­ny by­li­ny, a vy­pouští mo­hutné větve, takže i ptáci mo­hou hníz­dit v jeho stínu.“ 33 Přinášel jim Slovo v mno­ha ta­kových podo­ben­stvích, na­ko­lik byli schopni ro­zumět. 34 Ne­mlu­vil k nim ji­nak než v podo­ben­stvích, ale svým učedníkům všech­no v sou­kro­mí vy­světloval. Kdo to vůbec je?35 Večer ono­ho dne jim ře­kl: „Přeplav­me se na druhou stranu.“ 36 Opusti­li tedy zástup a vza­li ho, jak byl, na loďku. Byly s ním i jiné loďky. 37 Teh­dy se strh­la ve­liká větrná bouře. Vlny se va­li­ly na loď a ta se už na­plňova­la vodou. 38 On ale spal na po­lštáři na lodní zá­di. Vzbu­di­li ho te­dy: „­Mis­tře, ne­za­jímá tě, že umíráme?“ 39 Když se pro­bu­dil, okři­kl vítr a přikázal vlnám: „­Tiše, klid!“ Vítr se utišil a na­stal na­pro­stý klid. 40 „Pro­č se tak bojíte?“ ře­kl jim pak. „Ještě pořád nemá­te víru?“ 41 Byli z toho úplně vy­děšení. „Kdo to vůbec je?“ pta­li se je­den druhého. „Vž­dyť ho po­s­lou­chá i vítr a vlny!“