Bible21 › Marek › 8

Marek

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16

Sedm chlebů a pár rybek1 V těch dnech se znovu sešlo ve­liké množství li­dí. Když jim pak došlo jídlo, Ježíš svo­lal své učedníky a ře­kl jim: 2 „Je mi jich líto. Jsou se mnou už tři dny a ne­mají co jíst. 3 Když je pošlu do­mů hla­dové, padnou na cestě vy­čerpáním. A něk­teří přiš­li zdaleka.“ 4 „Jak by tu někdo mohl ty lidi na­kr­mit? namít­li učedníci. „Vž­dyť je tu pustina!“ 5 „Ko­lik má­te chlebů?“ ze­ptal se jich. „Sedm,“ od­po­vědě­li. 6 Ne­chal tedy zástup po­sa­dit na zem, vzal těch sedm chle­bů, vzdal díky, lá­mal a dával svým učedníkům, aby je předkláda­li. Ti je pak pře­dloži­li zástu­pu. 7 Mě­li také pár malých rybek. Ježíš je požeh­nal a ře­kl, ať předkládají i je. 8 A tak se naje­dli do sytosti a ještě na­sbíra­li sedm košů nalá­maných kous­ků, které zbyly. 9 Bylo tam teh­dy oko­lo čtyř tisíc li­dí. Když je Ježíš pro­pustil, 10 ihned na­stou­pil s učedníky na loď a při­jel do dal­manutského kraje. Farizejský kvas11 Teh­dy přiš­li fa­ri­ze­ové a za­ča­li se s ním hádat a pokoušet ho. Chtě­li od něj nějaké zna­mení z ne­be. 12 Ježíš si v du­chu po­vzdychl a ře­kl: „Pro­č toto poko­lení žádá zna­mení? Amen, říkám vám, že toto poko­lení žádné zna­mení nedostane!“ 13 Opustil je, na­stou­pil zase do lodi a odplul na druhou stranu. 14 Za­po­mně­li ale vzít chléb a nemě­li s se­bou na lodi víc než je­den boch­ník. 15 Ježíš jim zdůrazňoval: „Peč­livě se va­ruj­te kva­su fa­ri­zeů a kva­su Herodova.“ 16 Za­ča­li se tedy mezi se­bou do­ha­dovat, že ne­mají chle­ba. 17 Ježíš to ale věděl, a tak jim ře­kl: „Pro­č se do­ha­dujete, že nemá­te chle­ba? Ještě ne­chápete a ne­ro­zumí­te? Ještě má­te tvrdé srd­ce? 18 Má­te oči, a ne­vi­dí­te? Má­te uši, a nes­lyší­te? Už si ne­vzpo­míná­te? 19 Když jsem nalá­mal pět chle­bů pě­ti tisícům, ko­lik plných košů nalá­maných kous­ků jste nasbírali?“ „Dvanáct,“ od­po­vědě­li. 20 „A co těch sedm chle­bů pro čtyři tisíce? Ko­lik plných košů nalá­maných kous­ků jste nasbírali?“ „Sedm,“ od­po­vědě­li. 21 Na to jim ře­kl: „Ještě nerozumíte?“ Vidíš něco?22 Když přiš­li do Betsai­dy, přive­dli k ně­mu slep­ce a pro­si­li ho, aby se ho do­tkl. 23 Vzal slep­ce za ruku a od­ve­dl ho za ves­nici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: „Vi­díš něco?“ 24 On vzhlé­dl a ře­kl: „Ro­ze­z­návám lidi – vi­dím něco jako chodící stromy.“ 25 Znovu mu vložil ruce na oči, a když vzhlé­dl, byl uz­dra­ven. Vi­děl všech­no jasně i na dálku. 26 Ježíš ho pak po­slal do­mů se slovy: „Do ves­nice ale nechoď.“ Ty jsi Mesiáš27 Ježíš a jeho učedníci pak vy­š­li do ves­nic ko­lem Cesa­re­je Fi­li­po­vy. Cestou se svých učedníků ptal: „Za koho mě mají lidé?“ 28 Od­po­vědě­li: „Něk­teří za Jana Kř­ti­te­le, jiní za Eliáše a jiní za jedno­ho z proroků.“ 29 „A za koho mě má­te vy?“ ze­ptal se. „Ty jsi Mesiáš!“ od­po­věděl mu Petr. 30 On je ale přísně na­po­menul, aby to o něm niko­mu neříka­li. 31 Teh­dy je za­čal učit, že Syn člověka mu­sí mno­ho vy­trpět a být za­vržen starší­mi, vrch­ní­mi kněží­mi i znal­ci Písma, být za­bit a po třech dnech vstát z mrt­vých. 32 Pro­tože ty věci říkal otevřeně, Petr ho vzal stranou a za­čal ho kárat. 33 Ježíš se ale ob­rá­til, podíval se na své učedníky a okři­kl Pet­ra: „O­de­jdi ode mě, sa­tane! Ne­mys­líš na Boží věci, ale na lidské.“ 34 Po­tom svo­lal zástup se svý­mi učedníky a ře­kl jim: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám se­be, vez­me svůj kříž a násle­duje mě. 35 Kdoko­li by si chtěl za­chránit život, ten jej ztratí, ale kdoko­li by ztra­til život pro mě a pro evange­li­um, ten jej za­chrání. 36 Co pro­spěje člověku, kdy­by zís­kal ce­lý svět, ale sám sobě uško­dil? 37 Co dá člověk na oplátku za svůj život? 38 Kdo by se v tom­to cizo­ložném a hříšném poko­lení styděl za mě a za má slova, za toho se bude stydět i Syn člověka, až při­jde ve slávě svého Otce se svatý­mi anděly.“