Bible21 › Marek › 11

Marek

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16

Král na oslíku1 Když se při­blíži­li k Je­ruzalé­mu – k Betfagé a Bet­a­nii u Olivetské ho­ry, po­slal dva ze svých učedníků 2 a ře­kl jim: „Jdě­te do ves­nice před vá­mi. Hned jak do ní ve­jdete, na­jdete přivázané os­látko, na kterém ještě nikdo nikdy ne­seděl. Od­važ­te ho a přiveď­te. 3 Kdy­by se vás někdo ptal: ‚Co to děláte?‘ řekně­te: ‚Pán ho potřebuje,‘ a hned ho sem pošle.“ 4 Ode­š­li te­dy, a když naš­li os­látko přivázané u dveří venku na ulici, od­váza­li je. 5 Něk­teří z ko­lem­sto­jících jim řek­li: „Co to dělá­te? Jak to, že od­vazujete oslátko?“ 6 Když jim ale od­po­vědě­li, jak jim Ježíš ře­kl, ne­cha­li je. 7 Po­tom to os­látko přive­dli k Ježíši, přikry­li je svý­mi pláš­ti a on si na ně se­dl. 8 Mno­zí pro­stíra­li na cestě své pláště, jiní pak ra­to­lesti, které nařeza­li v po­lích. 9 Ti, kdo šli na­před, i ti, kdo šli za ním, volali: „Hosana!“ „Požehnaný, jenž při­chází v Hos­po­di­nově jménu!“ 10 „Požeh­nané králov­ství naše­ho otce Davida!“ „Hosana na výsostech!“ 11 Tak do­razil do Je­ruzalé­ma a do chrá­mu. Když si všech­no pro­hlé­dl, byl už večer, a tak se Dvanácti ode­šel do Bet­a­nie. Doupě lupičů12 Když druhého dne vy­cháze­li z Bet­a­nie, Ježíš do­stal hlad. 13 Zdálky uvi­děl fí­kovník s lis­tím, a tak šel k ně­mu, zda by snad na něm něco nenale­zl. Když přišel, nenašel na něm nic než lis­tí, pro­tože ne­byl čas fíků. 14 Ře­kl mu: „Ať už z tebe nikdy nikdo nejí ovoce!“ A jeho učedníci to slyše­li. 15 Tak přiš­li do Je­ruzalé­ma. Když vešel do chrá­mu, za­čal vy­hánět ty, kdo v chrámě pro­dáva­li i ku­po­va­li. Zpřevracel sto­ly směnárníků i sedačky pro­davačů ho­lu­bic 16 a niko­mu ne­dovo­loval ani přenášet zboží přes chrá­mové nádvoří. 17 Po­tom je vy­učoval: „Není snad psáno, že ‚Můj dům bude na­zýván do­mem mod­lit­by pro všech­ny náro­dy‘? Vy jste z něj ale uděla­li ‚doupě lupičů‘!“ 18 Když to us­lyše­li vrch­ní kněží a znal­ci Písma, za­ča­li hledat způsob, jak ho zničit, pro­tože se ho bá­li. Vše­chen zástup to­tiž ža­sl nad jeho učením. 19 Večer pak znovu ode­š­li z měs­ta. Boží víra20 Když pak šli ráno zase ko­lem toho fí­kovníku, uvi­dě­li, že od kořenů uschl. 21 Petr se teh­dy roz­po­mněl a zvo­lal: „­Mis­tře, podívej se, ten fí­kovník, který jsi pro­klel, uschl!“ 22 Ježíš jim na to ře­kl: „Měj­te Boží ví­ru. 23 Amen, říkám vám, že kdoko­li by ře­kl této hoře: ‚Zvedni se a vrh­ni se do moře,‘ a ne­po­chy­boval by v srd­ci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to. 24 Pro­to vám říkám: Věř­te, že všech­no, o co při mod­lit­bě pro­sí­te, jste do­sta­li, a bu­dete to mít. 25 Když se po­staví­te k mod­lit­bě, odpouštěj­te, pokud něco pro­ti něko­mu má­te, aby i váš Otec v ne­besích odpustil vaše pro­hřešky vám.“ Jakým právem27 Tak znovu přiš­li do Je­ruzalé­ma. Když se pro­cházel v chrá­mu, přistou­pi­li k ně­mu vrch­ní kněží, znal­ci Písma a starší lidu 28 se slovy: „Jakým právem to všech­no děláš? Kdo tě k tomu zmo­cnil?! 29 „Také se vás na něco zeptám,“ ře­kl jim Ježíš. „Od­po­věz­te mi a já vám pak řeknu, jakým právem to dělám. 30 Byl Janův křest z ne­be, nebo z li­dí? Od­po­věz­te mi.“ 31 Za­ča­li se mezi se­bou do­ha­dovat: „Když řekne­me, že z ne­be, řekne nám: ‚Tak pro­č jste mu nevěřili?‘ 32 Když ale řekne­me, že z li­dí…“ Bá­li se to­tiž zástupů, pro­tože všich­ni mě­li Jana za oprav­dového pro­roka. 33 Na­ko­nec mu řek­li: „Nevíme.“ „Ani já vám tedy ne­po­vím, jakým právem to dělám,“ ře­kl jim Ježíš.