Bible21 › Marek › 3

Marek

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16

1 Když znovu přišel do syna­go­gy, byl tu člověk s ochrnutou ru­kou. 2 Sledova­li ho, zda jej uz­draví v so­bo­tu, aby ho moh­li obžalovat. 3 Ježíš tomu muži s ochrnutou ru­kou ře­kl: „Po­stav se doprostřed.“ 4 Po­tom se jich ze­ptal: „S­mí se v so­bo­tu ko­nat dob­ro, nebo zlo? Za­chránit život, nebo zničit?“ Oni však mlče­li. 5 S hněvem se po nich roz­hlé­dl, za­rmou­cen tvrdostí je­jich srd­ce, a ře­kl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá. 6 Fa­ri­ze­ové se pak hned ode­š­li ra­dit s he­ro­diá­ny, jak by ho zniči­li. Boží Syn7 Ježíš ode­šel se svý­mi učedníky k je­ze­ru a za ním šla velká spous­ta li­dí z Ga­li­le­je, z Jud­s­ka, 8 z Je­ruzalé­ma i z Idu­me­je, Za­jordán­s­ka a z oko­lí Tý­ru a Si­do­nu. Když slyše­li, jaké věci dělal, přiš­la jich k ně­mu velká spous­ta. 9 Pro­to ře­kl svým učedníkům, aby pro něj kvů­li zástu­pu mě­li stále připra­venou loďku, aby ho ne­u­mačka­li. 10 Uz­dravil jich to­tiž to­lik, že všich­ni, kdo mě­li nějaká trápení, se na něj tlači­li, aby se ho do­tkli. 11 A nečis­tí du­chové, jakmi­le ho uvi­dě­li, před ním pa­da­li a křiče­li: „­Ty jsi Boží Syn!“ 12 Ale on jim vel­mi hro­zil, aby ho ne­pro­zrazova­li. Dvanáct apoštolů13 Po­tom vy­stou­pil na ho­ru, po­vo­lal k sobě ty, které sám chtěl, a přiš­li k ně­mu. 14 Us­tanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je po­slal kázat 15 a aby mě­li moc vy­mítat dé­mo­ny. 16 Us­tanovil jich dvanáct: Šimona (které­mu dal jméno Petr), 17 Ja­ku­ba Zebedeova, jeho bra­t­ra Jana (ty dva po­jmenoval Bo­anerges, „Synové hro­mu“ ), 18 Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Hor­liv­ce 19 a Ji­dáše Iška­ri­o­tského, který ho po­tom zra­dil. Rozdělený dům20 Když se pak vrá­til do­mů, znovu se sešel ta­kový zástup, že se ne­moh­li ani najíst. 21 Když se to do­zvědě­li jeho příbuzní, vy­pravi­li se, aby si ho vza­li, pro­tože li­dé říka­li, že se po­mi­nul. 22 Znal­ci Písma, kteří přiš­li z Je­ruzalé­ma, říka­li, že má Belzeb­u­ba a že vy­mítá dé­mo­ny knížetem dé­monů. 23 Za­vo­lal je tedy a mlu­vil k nim v podo­ben­stvích: „Jak může sa­tan vy­mítat sa­ta­na? 24 Pokud se králov­ství roz­dělí samo pro­ti sobě, nemůže ob­stát. 25 Také když se dům roz­dělí sám pro­ti sobě, nemůže ob­stát. 26 Jest­liže tedy sa­tan po­vstal sám pro­ti sobě a je roz­dělen, nemůže ob­stát a je s ním ko­nec. 27 Nikdo ale nemůže při­jít do domu si­láka a ulou­pit jeho majetek, pokud toho si­láka nejdříve ne­spoutá. Teprve teh­dy vy­loupí jeho dům. 28 Amen, říkám vám, že všech­ny hří­chy bu­dou lid­ským synům odpuště­ny, i rouhání, jakko­li by se rouha­li. 29 Kdo by se ale rouhal pro­ti Du­chu svaté­mu, tomu ne­bu­de nikdy odpuštěno; ta­kový se pro­vi­nil věčným hříchem.“ 30 (Říka­li to­tiž o něm, že má nečis­tého du­cha.) Ježíšova rodina31 Teh­dy do­razi­li jeho bratři a matka. Zůsta­li venku a vzkáza­li mu, že ho vo­lají. 32 Ko­lem něj seděl zástup li­dí; řek­li mu: „Po­hleď, tvá matka a tví bratři jsou venku a hledají tě.“ 33 On jim však od­po­věděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“ 34 Roz­hlé­dl se po těch, kdo sedě­li ko­lem něj, a ře­kl: „Po­hleď­te, má matka a mí bratři. 35 Kdoko­li plní Boží vů­li, ten je můj bra­tr, sest­ra a matka.“