Bible21 › Marek › 7

Marek

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16

Co člověka špiní1 Fa­ri­ze­ové a něk­teří znal­ci Písma, kteří do­razi­li z Je­ruzalé­ma, se seš­li u Ježíše 2 a uvi­dě­li něk­teré jeho učedníky jíst chle­by ‚nečis­tý­ma‘ (to jest ne­u­mytý­ma) ruka­ma. 3 Fa­ri­ze­ové a všich­ni Ži­dé to­tiž ne­jedí, aniž by si obřadně umy­li ru­ce, a tak do­držují tra­dici starších. 4 Když při­jdou z tr­hu, ne­jedí, dokud se ne­vy­koupou. A je ještě mno­ho jiných věcí, které při­ja­li a do­držují, jako očišťování po­hárů, džbánů, měděných nádob a lehá­tek. 5 Fa­ri­ze­ové a znal­ci Písma se ho tedy ze­pta­li: „Pro­č se tvo­ji učedníci ne­chovají pod­le tra­dice starších a jedí chléb nečis­tý­ma rukama?“ 6 On jim od­po­věděl: „Iza­iáš o vás pokryt­cích pro­ro­koval správně. Jak je psáno: ‚Tento lid mě ctí svý­mi rty, srdcem je mi však vzdálený. 7 Na­dar­mo mě ale uctívají, když učí lid­ské nau­ky a příkazy.‘ 8 Opusti­li jste Boží přikázání, ale lid­ské tra­dice dodržujete.“ 9 Po­tom pokračoval: „Oprav­du pěkně za­vr­hujete Boží přikázání, abys­te za­chova­li svou vlastní tra­dici! 10 Mo­jžíš ře­kl: ‚Cti otce i matku‘ a ‚Kdoko­li by zlořečil otci nebo mat­ce, mu­sí zemřít.‘ 11 Vy ale říká­te, že kdy­by člověk ře­kl otci nebo mat­ce: ‚To, čím bych ti měl vy­po­mo­ci, je korban‘ (to jest dar Bo­hu), 12 tak už ho nene­chá­te nic udělat pro jeho otce nebo matku. 13 Ruší­te Boží slovo svou tra­dicí, kte­rou jste us­tanovi­li. A podobných věcí dělá­te spoustu.“ 14 Znovu pak svo­lal zástup a ře­kl jim: „S­lyš­te mě všich­ni a ro­zuměj­te. 15 Nic, co do člověka vchází zvenku, ho nemůže pošpi­nit. Člověka špiní to, co z něj vychází!“ 17 Když pak ode­šel od zástu­pu do do­mu, učedníci se ho vy­ptáva­li na to podo­ben­ství. 18 On jim od­po­věděl: „To jste tak ne­chápaví? Ne­ro­zumí­te, že coko­li vchází do člověka zvenku, ho nemůže pošpi­nit? 19 Nejde to pře­ce do jeho srd­ce, ale do bři­cha a od­tud do stoky!“ Tak očistil všech­ny pokr­my. 20 Po­tom ře­kl: „Co z člověka vy­chází, to člověka špiní. 21 Z nit­ra lid­ského srd­ce vy­cházejí zlé myšlenky, smilnění, krá­deže, vraž­dy, 22 cizo­ložství, cham­tivost, ničem­nost, lstivost, ne­styda­tost, závist, urážky, pý­cha, po­trh­lost. 23 Všech­ny tyto zlé věci vy­cházejí z nit­ra a špiní člověka.“ Víra pohanské ženy24 Po­tom vstal a ode­šel od­tud do oko­lí Tý­ru. Vešel do jedno­ho domu a ačko­li ne­ch­těl, aby se to někdo do­zvěděl, ne­dalo se to uta­jit. 25 Hned se to­tiž o něm do­slech­la jed­na že­na, která mě­la dcerku s nečis­tým du­chem. Přiš­la, padla mu k no­hám 26 a pro­si­la ho, aby z její dce­ry vy­hnal démona. Ta že­na byla Ře­kyně, ro­dem Syroféničanka, 27 a tak jí ře­kl: „Na­před nech najíst dě­ti. Není správné vzít chle­ba dě­tem a ho­dit ho psům.“ 28 Ona však od­po­vědě­la: „Ano, Pane, ale i psi pod sto­lem jedí zbytky po dětech.“ 29 „Díky to­mu, cos řek­la, můžeš jít domů,“ od­vě­til jí na to. „­Ten dé­mon už z tvé dce­ry vyšel.“ 30 Když pak přiš­la do­mů, zjisti­la, že dívka leží na lůžku a že dé­mon je pryč. Efatha!31 Ježíš pak ode­šel z týr­ského kraje, pro­šel Si­don a přes území De­kapo­le do­razil ke Ga­li­lej­ské­mu je­ze­ru. 32 Tam k ně­mu přive­dli hlu­choněmého člověka a pro­si­li ho, aby na něj vložil ru­ku. 33 On si ho vzal stranou od zástu­pu, vložil mu prs­ty do uší, plivl a do­tkl se jeho jazyka. 34 Po­tom vzhlé­dl k ne­bi, vzdychl a ře­kl mu: „Efatha!“ což zna­mená: „O­tevři se!“ 35 Jeho uši se ihned otevře­ly, pouto jeho jazyka se uvolni­lo a za­čal mlu­vit správně. 36 Ježíš jim za­kázal ko­mu­ko­li to ří­kat, ale čím více jim to za­kazoval, tím více to roz­hlašova­li. 37 Li­dé byli na­prosto ohro­meni. Říka­li: „Všech­no udělal dobře! Dokon­ce dává hlu­chým sluch a němým řeč!“