Bible21 › Numeri › 5

Numeri

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36

Čistota tábora1 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: 2 „Přikaž synům Iz­rae­le, ať z tá­bo­ra vy­kážou každého malo­mo­cného, každého trpícího výtokem a každého, kdo se po­sk­vrnil při mrt­vém. 3 Vy­kaž­te jak muže, tak ženu, vy­kaž­te je z tá­bo­ra ven, aby ne­po­sk­vrni­li tá­bor těch, mezi ni­miž pře­bývám já sám.“ 4 Synové Iz­rae­le tak tedy uči­ni­li a vy­káza­li je z tá­bo­ra ven přes­ně tak, jak Hos­po­din po­věděl Mo­jžíšovi. Náhrada škody5 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: 6 „Mluv k synům Iz­rae­le: Když se muž nebo že­na do­pustí kteréhoko­li hří­chu vůči člověku, a tak se zpro­ne­věří Hos­po­di­nu, ta­kový člověk se pro­vi­nil. 7 Vy­zná tedy svůj hřích, je­hož se do­pustil, na­hradí ško­du v plné výši, při­dá ještě pě­ti­nu navíc a ode­vzdá to to­mu, vůči komu se pro­vi­nil. 8 Kdy­by po poško­zeném ne­zůstal příbuzný, je­muž by se na­hra­di­la škoda, bude odškodnění ode­vzdáno Hos­po­di­nu pro kněze, a to kro­mě be­ra­na, jímž se za něj vy­koná obřad smíření. 9 Ze všech svatých darů, které mu synové Iz­rae­le při­ne­sou, připadne vž­dy obětní příspěvek knězi. 10 Všech­ny svaté dary patří vž­dy dárci, ale co kdo dá knězi, patří knězi.“ Zákon žárlivosti11 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: 12 „Mluv k synům Iz­rae­le: Kdy­by se od něko­ho odklo­ni­la manželka a byla mu ne­věrná, 13 kdy­by s ní spal jiný muž a kdy­by s ní bez vědo­mí jejího manže­la ob­coval, takže by se v tajnosti po­sk­vrni­la beze svědků a ne­přistiže­na, učiní­te to­to: 14 Zmo­cní-li se muže žár­livost vůči jeho manžel­ce, ať už se sku­tečně po­sk­vrni­la či niko­liv, 15 přive­de ji ke knězi a při­ne­se za ni jako oběť deseti­nu efy ječné mou­ky. Ne­po­li­je ji však ole­jem a ne­po­loží na ni ka­di­dlo, ne­boť je to moučná oběť žár­livosti, moučná oběť připo­mínky, která má po­ukázat na vi­nu. 16 Kněz ji pak vez­me a po­staví ji před Hos­po­di­na. 17 Kněz nabe­re do hliněné nádo­by sva­tou vo­du, vez­me tro­chu pra­chu z pod­lahy Příbytku a hodí jej do té vo­dy. 18 Když tu ženu po­staví před Hos­po­di­na, roz­pustí jí vla­sy a do ru­kou jí vloží moučnou oběť připo­mínky, jež je moučnou obětí žár­livosti. Kněz pak bude mít v ruce hořkou vodu pro­kletí 19 a bude ženu za­přísahat: ‚Jest­liže s te­bou žádný muž ne­spal a ne­odklo­ni­la ses od svého manže­la k nečisto­tě, buď zpro­ště­na účinku této hořké vody pro­kletí. 20 Jest­liže ses však od svého manže­la odklo­ni­la a po­sk­vrni­la ses, když s te­bou ob­coval jiný muž než tvůj manže­l‘ – 21 teh­dy kněz bude tu ženu za­přísahat přísežnou klet­bou a řekne jí – ‚pak ať tě Hos­po­din upro­střed tvého lidu učiní klet­bou a zlořečením! Ať do­pustí, aby tvůj klín zvadl a tvé lůno oteklo! 22 Ať tato hořká voda pro­kletí vnikne do tvých útrob, aby tvé lůno oteklo a tvůj klín zvadl!‘ A že­na od­po­ví: ‚A­men, ať se tak stane.‘ 23 Kněz pak tyto klet­by na­píše na perga­men a splách­ne je do hořké vo­dy. 24 Hořkou vodu pro­kletí dá té ženě vy­pít, aby se v ní ob­rá­ti­la v hořkost. 25 Po­tom kněz vez­me z její ruky moučnou oběť žár­livosti, nabídne ji Hos­po­di­nu a při­ne­se ji k ol­táři. 26 Vez­me z té moučné obě­ti do hrsti pamá­teční díl a ne­chá jej dý­mat na ol­táři. Po­tom dá ženě vy­pít tu vo­du. 27 Pokud se po­sk­vrni­la a do­pusti­la se vůči své­mu manže­lu ne­vě­ry, voda pro­kletí v ní zhořkne, její lůno oteče a její klín zvadne, a tak se ta že­na stane ve svém lidu klet­bou. 28 Pokud se však ne­po­sk­vrni­la a je čis­tá, bude zpro­ště­na nařčení a bude moci počít dítě. 29 Toto je zákon žár­livosti. Platí v přípa­dech, kdy se že­na odklo­ni­la od svého manže­la, a tak se po­sk­vrni­la, 30 nebo když se muže zmo­cní žár­livost vůči jeho manžel­ce. Po­staví ji před Hos­po­di­na a kněz při ní vy­koná vše pod­le to­ho­to předpisu. 31 Manžel bude prost vi­ny, že­na však svou vinu ponese.“