Bible21Numeri32

Numeri

Obsazení Zajordání1 Synové Ru­benovi a synové Gádovi mě­li ob­rov­ské množství do­bytka. Uvi­dě­li jae­zer­s­kou a gi­leád­s­kou zem a hle, bylo to místo vhodné pro do­by­tek. 2 Ru­benovi a Gádovi synové tedy přiš­li a řek­li Mo­jžíšovi, knězi Ele­aza­rovi a vůd­cům ob­ce: 3 „A­ta­rot, Di­bon, Jae­zer, Nim­ra, Cheš­bon, Ele­ale, Se­bam, Ne­bó a Be­on, 4 země, kte­rou Hos­po­din do­byl pro iz­rael­s­kou obec, je země vhodná pro do­by­tek – a tvo­ji služebníci mají spoustu dobytka.“ 5 Dále řek­li: „Pro­kaž nám pro­sím las­kavost, ať tato země připadne do vlastnictví nám, tvým služebníkům. Ne­voď nás přes Jordán.“ 6 Mo­jžíš Ru­benovým a Gádovým synům od­po­věděl: „­Mají snad vaši bratři jít do bo­je, za­tím­co vy zůstanete zde? 7 Pro­č chcete syny Iz­rae­le od­ra­dit od vstu­pu do země, kte­rou jim Hos­po­din dal? 8 To­též uděla­li vaši ot­cové, když jsem je vy­s­lal z Ká­deš-barné, aby pro­hléd­li zem. 9 Doš­li až k údo­lí Eškol, pro­hléd­li zem, ale pak syny Iz­rae­le od­ra­di­li od vstu­pu do země, kte­rou jim Hos­po­din dal. 10 Hos­po­din toho dne vzplanul hněvem a odpřisáhl: 11 ‚Nikdo z těch, kdo vy­š­li z Egyp­ta, nikdo starší dvaceti let ne­spatří zem, kte­rou jsem s přísahou za­s­lí­bil Abraha­movi, Izá­kovi a Jáko­bovi, ne­boť se mi ne­vy­da­li ce­le. 12 Jen Káleb, syn Jefunův, a Jo­zue, syn Nunův, se cele vy­da­li Hospodinu.‘ 13 Hos­po­din teh­dy vzplanul pro­ti Iz­rae­li hněvem a ne­chal je čtyřicet let blou­dit po pouš­ti, dokud to poko­lení, které se zne­lí­bi­lo Hos­po­di­nu, do po­sledního ne­vy­mře­lo. 14 Hle, nyní jste na­stou­pi­li na místo svých ot­ců, vy ple­meno hříšníků, abys­te ještě více roz­ní­ti­li Hos­po­dinův planou­cí hněv pro­ti Iz­rae­li! 15 Jest­liže se od něj od­vrátí­te, ne­chá ten­to lid na pouš­ti ještě déle, a tak je všech­ny přive­dete do záhuby!“ 16 Přistou­pi­li tedy k Mo­jžíšovi blíž a řek­li: „Chce­me tu po­stavit ohra­dy pro svůj do­by­tek a měs­ta pro své dě­ti. 17 Sami pak půjde­me v plné zbro­ji v če­le synů Iz­rae­le, dokud je ne­přive­de­me na je­jich místo. Naše dě­ti za­tím zůstanou v opevněných měs­tech, chráně­ny před obyva­te­li země. 18 My se ale do­mů ne­vrátí­me, dokud se každý syn Iz­rae­le ne­uj­me svého dě­dictví. 19 Ne­bu­de­me s nimi za­bírat zem za Jordánem ani nikde dále, ne­boť nám připadlo dě­dictví na východ od Jordánu.“ 20 Mo­jžíš jim od­po­věděl: „Chcete-li to slovo splnit, připrav­te se před Hos­po­di­nem k bo­ji. 21 Každý z vašich oz­bro­jen­ců půjde před Hos­po­di­nem za Jordán, dokud on před vá­mi ne­vy­žene své ne­přá­te­le. 22 Až bude země před Hos­po­di­nem pod­maně­na, bu­dete se moci vrá­tit a bu­dete zpro­štěni to­ho­to závaz­ku k Hos­po­di­nu a k Iz­rae­li. Teh­dy se před Hos­po­di­nem tato země stane vaším vlastnictvím. 23 Pokud se tak ne­zachová­te, hle, zhřeší­te pro­ti Hos­po­di­nu, a věz­te, že váš trest si vás na­jde. 24 Po­stav­te si měs­ta pro dě­ti a ohra­dy pro ovce a ko­zy; splň­te však, co jste slíbili.“ 25 Ru­benovi a Gádovi synové Mo­jžíšovi od­po­vědě­li: „Tvo­ji služebníci učiní, jak jim náš pán přikazuje. 26 Naše dě­ti, naše že­ny, náš do­by­tek a všech­na naše zvířa­ta zůstanou v gi­leád­ských měs­tech, 27 za­tím­co tvo­ji služebníci, každý v plné zbro­ji, přejdou Jordán, aby bo­jova­li před Hos­po­di­nem, jak praví náš pán.“ 28 Mo­jžíš tedy o nich vy­dal příkaz knězi Ele­aza­rovi, Jo­zuovi, synu Nu­novu, a náčelníkům iz­rael­ských poko­lení. 29 Mo­jžíš jim ře­kl: „Pokud s vá­mi Gádovi a Ru­benovi synové přejdou Jordán, každý vy­z­bro­jen k boji před Hos­po­di­nem, pak jim po do­bytí země dá­te do vlastnictví gi­leád­s­kou zem. 30 Pokud však s vá­mi ne­půjdou jako oz­bro­jen­ci, připadne jim vlastnictví mezi vá­mi v kanaán­ské zemi.“ 31 Gádovi a Ru­benovi synové na to řek­li: „Udělá­me, co Hos­po­din tvým služebníkům ře­kl: 32 Přejde­me vy­z­bro­jeni před Hos­po­di­nem do země Kanaán a získá­me dě­dičné vlastnictví v Zajordání.“ 33 Mo­jžíš tedy Gádovým a Ru­benovým synům a po­lovině poko­lení Mana­se­sova, syna Josefova, při­dě­lil králov­ství emo­rej­ského krále Si­cho­na a bášan­ského krále Oga – zemi i s její­mi měs­ty včetně území po­hraničních měst. 34 Synové Gádovi pak vy­stavě­li Di­bon, Ata­rot, Aro­er, 35 Ata­rot-šofan, Jae­zer, Jogbe­hu, 36 opevněná měs­ta Bet-nim­ra a Bet-ha­ran a ohra­dy pro ovce a ko­zy. 37 Synové Ru­benovi vy­stavě­li Cheš­bon, Ele­ale, Ki­ri­a­ta­jim, 38 Ne­bó, Baal-meon (je­jichž jmé­na byla změně­na) a také Si­b­mu. Měs­ta, která vy­stavě­li, přejmenova­li. 39 Synové Machi­ra, syna Mana­se­sova, šli do Gi­leá­du, do­by­li jej a vy­hna­li Emo­rej­ce, kteří tam byd­le­li. 40 Mo­jžíš tedy Gi­leád při­dě­lil Machi­rovi, synu Mana­se­sovu, a ten se v ní usa­dil. 41 Mana­se­sův syn Jair pak vy­táhl, do­byl je­jich ves­nice a na­zval je Chavot-jair, Jai­rovy ves­nice. 42 Také Noba vy­táhl, do­byl Kenat i jeho ves­nice a na­zval je svým jménem: No­ba.

Bible21Numeri32

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček