Bible21 › Numeri › 27

Numeri

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36

Dědictví pro dcery1 Teh­dy přistou­pi­ly dce­ry Ce­lo­f­cha­da, syna Chefe­rova, syna Gi­leádova, syna Machi­rova, syna Mana­se­sova z rodu Josefova syna Mana­se­se. Jeho dce­ry se jmenovaly Mach­la, Noa, Chogla, Milka a Ti­r­sa. 2 Po­stavi­ly se před Mo­jžíše, před kněze Ele­aza­ra, před vůd­ce a před ce­lou obec ke vcho­du do Stanu setkávání a řek­ly: 3 „Náš otec zemřel na pouš­ti, ale ne­pa­třil k té tlu­pě, která se sro­ti­la pro­ti Hos­po­di­nu, k tlu­pě Ko­rachově. Zemřel pro svůj vlastní hřích, aniž měl sy­ny. 4 Má jméno naše­ho otce vy­mizet z jeho rodu jen pro­to, že neměl sy­na? Při­děl nám dě­dičné vlastnictví mezi bra­t­ry naše­ho otce.“ 5 Mo­jžíš tedy je­jich případ předne­sl Hos­po­di­nu. 6 Hos­po­din Mo­jžíšovi ře­kl: 7 „Ce­lo­f­cha­dovy dce­ry mluví správně. Be­z­odkladně jim při­děl dě­dičné vlastnictví mezi bra­t­ry je­jich ot­ce; dě­dictví je­jich otce pře­veď na ně. 8 K synům Iz­rae­le pak pro­mluv tak­to: Když někdo zemře, aniž měl sy­na, pře­ve­dete jeho dě­dictví na jeho dce­ru. 9 Kdy­by neměl ani dce­ru, při­dělí­te jeho dě­dictví jeho bra­trům. 10 Kdy­by neměl ani bra­t­ry, při­dělí­te jeho dě­dictví bra­trům jeho ot­ce. 11 Kdy­by ani jeho otec neměl bra­t­ry, při­dělí­te jeho dě­dictví nej­bližší­mu příbuzné­mu z jeho rodu a ten je obdrží.“ A to se pro syny Iz­rae­le stalo právním us­tano­vením, jak Hos­po­din přikázal Mo­jžíšovi. Nový vůdce12 Hos­po­din Mo­jžíšovi ře­kl: „Vy­stup na toto po­hoří Aba­rim a po­hleď na zem, kte­rou dávám synům Iz­rae­le. 13 Až ji spatříš, bu­deš i ty připo­jen ke své­mu li­du, jako byl k ně­mu připo­jen tvůj bra­tr Áron. 14 To pro­to, že jste se vze­pře­li mé­mu příka­zu na pouš­ti Cin, kde se obec se mnou pusti­la do svá­ru, místo abys­te před nimi pro­káza­li mou svatost.“ To je ta Mej-me­ri­ba, Voda svá­ru, v Ká­deši na pouš­ti Cin. 15 Mo­jžíš Hos­po­di­nu od­po­věděl: 16 „Ó Hos­po­di­ne, Bože du­chů veškerého tvor­stva! Opatři této obci něko­ho, 17 kdo by před nimi vy­cházel i vcházel, kdo by je vy­váděl i uváděl, aby Hos­po­di­nova obec ne­by­la jako ovce bez pastýře.“ 18 Hos­po­din Mo­jžíšovi ře­kl: „J­o­zue, syn Nunův, je muž, ve kterém pře­bývá Duch. Vez­mi jej k sobě a vlož na něj ru­ku. 19 Po­stav jej před kněze Ele­aza­ra a před oči­ma ce­lé obce mu dej po­věření. 20 Pře­dej mu svou důstojnost, aby jej ce­lá iz­rael­ská obec po­s­lou­cha­la. 21 Ať se po­staví před kněze Ele­aza­ra. Ten se za něj bude do­tazovat na Hos­po­di­nova roz­hodnutí po­mo­cí urim. Na jeho roz­kaz bu­dou vy­cházet a na jeho roz­kaz bu­dou vcházet – on a s ním všich­ni synové Iz­rae­le, to­tiž ce­lá obec.“ 22 Mo­jžíš tedy uči­nil, jak mu Hos­po­din přikázal. Vzal Jo­zuu, po­stavil ho před kněze Ele­aza­ra a před ce­lou obec, 23 vložil na něj ruce a dal mu po­věření, jak o tom Hos­po­din pro­mlu­vil skrze Mo­jžíše.