Bible21 › Numeri › 16

Numeri

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36

Vzpoura levity Koracha1 Levi­ta Ko­rach, syn Jisha­ra, syna Ke­ha­tova, přibral Ru­benov­ce Dáta­na a Abi­ra­ma, syny Eli­a­bovy, a Ó­na, syna Pe­letova, 2 a spo­lu s další­mi dvě­ma sty pa­desá­ti iz­rael­ský­mi muži po­vsta­li pro­ti Mo­jžíšovi. Byli to před­sta­vení ob­ce, členové sně­mu, samí věhlasní muži. 3 Sro­ti­li se pro­ti Mo­jžíšovi a Áro­novi a řek­li jim: „Oso­bujete si pří­liš! Ce­lá tato obec, ti všich­ni jsou svatí a Hos­po­din je upro­střed nich. Pro­č se tedy pozdvi­hujete nad Hos­po­di­novo shromáždění?“ 4 Když to Mo­jžíš us­lyšel, padl na tvář. 5 Po­tom pro­mlu­vil ke Ko­rachovi a ce­lé jeho tlu­pě: „Ráno Hos­po­din ukáže, kdo mu patří, kdo je svatý a koho k sobě ne­chá přistou­pit. Přistoupí k ně­mu ten, koho vy­vo­lil. 6 Udě­lej­te to­to: Vez­mě­te si ka­di­delnice, Ko­rach a ce­lá jeho tlu­pa. 7 Zít­ra do nich dej­te žhavé uhlí a na ně před Hos­po­di­nem po­lož­te ka­di­dlo. Hos­po­din po­tom roz­hodne, kdo je svatý. Oso­bujete si pří­liš, Levi­ho synové!“ 8 Mo­jžíš teh­dy Ko­rachovi ře­kl: „Dobře po­s­lou­chej­te, Levi­ho synové: 9 Je vám to málo, že vás Bůh Iz­rae­le od­dě­lil od iz­rael­ské obce a dovo­lil vám přistu­po­vat k ně­mu, sloužit u Hos­po­di­nova Příbytku, stát před ob­cí a sloužit jí? 10 Dovo­lil ti spo­lu s tvý­mi bra­t­ry levi­ty přistu­po­vat k ně­mu, a vy si žádá­te ještě kněžství?! 11 Ty a ce­lá tvo­je tlu­pa jste se tedy sro­ti­li pro­ti Hos­po­di­nu – vž­dyť kdo je Áron, že re­ptá­te pro­ti němu?“ 12 Mo­jžíš pak ne­chal za­vo­lat Dáta­na a Abi­ra­ma, syny Eli­a­bovy, ale oni řek­li: „Ne­půjde­me! 13 Je ti to málo, že jsi nás od­ve­dl ze země oplývající mlékem a me­dem, abys nás ne­chal po­mřít na pouš­ti? To se ještě mu­síš dělat naším vůd­cem?! 14 Do žádné ‚země oplývající mlékem a me­dem‘ jsi nás ne­dove­dl, žádné ‚po­le a vi­nici‘ jsi nám za dě­dictví ne­dal. Chceš snad těm mužům vy­loup­nout oči? Nepůjdeme!“ 15 Mo­jžíš se tedy vel­mi roz­lí­til a ře­kl Hos­po­di­nu: „Ne­vší­mej si je­jich obětí! Ani je­diného osla jsem si od nich ne­vzal, ani je­diné­mu z nich jsem neublížil!“ 16 Po­tom Mo­jžíš ře­kl Ko­rachovi: „­Ty a ce­lá tvo­je tlu­pa buď­te zít­ra před Hos­po­di­nem – ty s nimi a také Áron. 17 Každý vez­mě­te svou ka­di­delnici, dej­te do ní ka­di­dlo a každý při­nes­te svou ka­di­delnici před Hos­po­di­na – dvě stě pa­desát ka­di­delnic. Také ty a Áron při­nes­te svou kadidelnici.“ 18 Každý tedy vzal svou ka­di­delnici, dali do nich řeřavé uhlí, na ně po­loži­li ka­di­dlo a po­stavi­li se ke vcho­du do Stanu setkávání k Mo­jžíšovi a Áro­novi. 19 Ko­rach pro­ti nim shro­máž­dil ke vcho­du do Stanu setkávání ce­lou obec. Vtom se ce­lé obci ukáza­la Hos­po­di­nova sláva a 20 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi a Áro­novi: 21 „Od­děl­te se od této ob­ce, ne­boť je v okamžiku zahubím!“ 22 Pad­li tedy na tvář. „Ó Bože, Bože du­chů veškerého tvorstva!“ zvo­la­li. „Je­den muž zhřeší a ty se hněváš na ce­lou obec?“ 23 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: 24 „Řekni ob­ci: Od­stup­te ze všech stran od Ko­rachova, Dátanova a Abi­ra­mova příbytku!“ 25 Mo­jžíš vstal a šel k Dátanovi a Abi­ra­movi; iz­rae­lští stařeši­nové šli za ním. 26 „Od­vrať­te se od stanů těch ničemů,“ ře­kl ob­ci. „Ne­do­týkej­te se niče­ho, co jim patří, abys­te ne­by­li smeteni se vše­mi je­jich hříchy.“ 27 Vy­kli­di­li tedy pro­stor ko­lem doko­la Ko­rachova, Dátanova a Abi­ra­mova příbytku. Dátan a Abi­ram vy­š­li a stá­li u vcho­du do svých stanů se svý­mi žena­mi, syny i malý­mi dět­mi. 28 Mo­jžíš ře­kl: „Tak­to po­zná­te, že mě Hos­po­din po­slal či­nit všech­ny tyto skutky a že to ne­dělám o své vů­li: 29 Zemřou-li tito muži při­ro­zenou smr­tí, při­hodí-li se jim, co se li­dem běžně stává, pak mě ne­po­slal Hos­po­din. 30 Způsobí-li však Hos­po­din něco úplně nového a země otevře ús­ta, aby je po­hl­ti­la se vším, co mají, takže se za­živa pro­padnou do pod­světí, pak po­zná­te, že tito muži po­hrd­li Hospodinem!“ 31 Sotva Mo­jžíš doře­kl ta slova, země se pod nimi ro­ze­stou­pi­la. 32 Země otevře­la ús­ta a po­hl­ti­la je, je­jich ro­di­ny i všech­ny ty, kdo byli s Ko­ra­chem, i veškerý je­jich majetek. 33 Za­živa se pro­pad­li do pod­světí i se vším, co mě­li. Země se nad nimi za­vře­la a zmize­li zpro­střed shro­máždění. 34 Ce­lý ko­lem­sto­jící Iz­rael se dal před je­jich křikem na útěk a vo­la­li: „Ať země ne­po­hl­tí i nás!“ 35 Od Hos­po­di­na pak vy­šle­hl oheň a těch 250 mužů, kteří při­nes­li ka­di­dlo, po­hl­til.