Bible21 › Numeri › 22

Numeri

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36

1 Synové Iz­rae­le pak táh­li dál a utá­boři­li se na moáb­ských pláních za Jordánem na­pro­ti Je­ri­chu. Balák si zve Balaáma2 Balák, syn Ciporův, se do­zvěděl o všem, co Iz­rael pro­ve­dl Emo­rej­cům. 3 Když Moáb vi­děl, ko­lik je Iz­rae­li­tů, děsil se; z toho lidu ho jí­ma­la hrůza. 4 Pro­to ře­kl mi­dián­ským stařešinům: „­Ten dav teď spa­se všech­no ko­lem, jako vůl spásá trávu!“ Balák, syn Ciporův, byl toho ča­su moáb­ským králem. 5 Vy­s­lal po­s­ly k Balaá­movi, synu Be­o­rovu, do Peto­ru ležícího na ře­ce Eufrat v jeho rodné ze­mi. Mě­li ho po­zvat tě­mi­to slovy: „Hle, nějaký lid vy­šel z Egyp­ta a už pokryl ce­lou zem. Usazuje se pří­mo pře­de mnou! 6 Pro­sím po­jď, pro­k­lej mi ten lid – je na mě moc silný. Snad jej pak zvládnu po­razit a vy­hnat ze země. Vím, že komu požeh­náš, je požeh­naný, a koho pro­k­le­ješ, je prokletý.“ 7 Moábští i mi­diánští stařeši­nové tedy ode­š­li s věš­te­ckou odměnou v rukách, a když přiš­li k Balaá­movi, vy­ří­di­li mu Balá­kova slova. 8 On jim ře­kl: „Zůstaň­te tu na noc. Ráno vám sdělím, ja­kou od­po­věď mi Hos­po­din dal.“ A tak moábští hodnostáři zůsta­li u Balaá­ma. 9 Bůh přišel k Balaá­movi a ře­kl: „Kdo jsou ti muži u tebe?“ 10 Balaám Bohu od­po­věděl: „­Moáb­ský král Balák, syn Ciporův, pro mě po­slal se slovy: 11 ‚Hle, nějaký lid vy­šel z Egyp­ta a pokryl ce­lou zem. Po­jď a za­trať mi jej – snad s ním pak budu moci bo­jovat a vy­hnat jej.‘“ 12 Bůh Balaá­movi ře­kl: „Ne­choď s ni­mi. Ne­pro­klínej ten lid, ne­boť je požehnaný!“ 13 Balaám tedy ráno vstal a ře­kl Balá­kovým hodnostářům: „Vrať­te se do své země. Hos­po­din mi ne­dovo­lil jít s vámi.“ 14 Moábští hodnostáři tedy vsta­li a vrá­ti­li se k Balá­kovi se slovy: „Balaám s ná­mi odmí­tl jít.“ 15 Balák po­tom vy­s­lal další hodnostáře – bylo jich ještě více a ještě váženějších. 16 Když přiš­li k Balaá­movi, řek­li mu: „Tak praví Balák, syn Ciporův: ‚Pro­sím, ne­z­dráhej se ke mně při­jít. 17 Chci tě za­hrnout ve­liký­mi po­cta­mi a udělám, coko­li mi řekneš. Po­jď, za­trať mi ten lid.‘“ 18 Balaám však Balá­kovým služebníkům od­po­věděl: „I kdy­by mi Balák dával svůj dům plný stříb­ra a zla­ta, ne­mohl bych přestou­pit roz­kaz Hos­po­di­na, svého Bo­ha, a udělat coko­li, ať malého či velkého. 19 Zůstaň­te tu ale na noc. Já za­tím zjis­tím, co dalšího mi řekne Hospodin.“ 20 V noci pak Hos­po­din přišel k Balaá­movi a ře­kl mu: „Když tě ti muži přiš­li po­zvat, vstaň a jdi s ni­mi. Dě­lej však jen to, co ti řeknu.“ Balaámova oslice21 Balaám tedy ráno vstal, ose­dlal svou oslici a od­jel s moáb­ský­mi hodnostáři. 22 Bůh ale kvů­li jeho od­jez­du vzplanul hněvem a Hos­po­dinův an­děl vy­šel pro­ti ně­mu, aby mu za­hra­dil ces­tu. Balaám za­tím jel na své oslici spo­lu se dvě­ma svý­mi služebníky. 23 Když oslice spatři­la Hos­po­di­nova an­dě­la sto­jícího v cestě s ta­seným mečem v ru­ce, uhnu­la z ces­ty a šla po­lem. Balaám tedy oslici bil, aby ji za­ve­dl zpět na ces­tu. 24 Hos­po­dinův an­děl se pak po­stavil na pěši­nu mezi vi­nice­mi, z obou stran le­movanou zíd­ka­mi. 25 Když oslice spatři­la Hos­po­di­nova an­dě­la, otře­la se o zeď, takže otře­la o zeď také Balaá­movu no­hu. Bil ji tedy znovu. 26 Hos­po­dinův an­děl pak po­pošel a po­stavil se do soutěs­ky, kde ne­by­la možnost uhnout vpravo ani vle­vo. 27 Když oslice spatři­la Hos­po­di­nova an­dě­la, leh­la si pod Balaá­mem. Teh­dy Balaám vy­buchl hněvem a bil oslici ho­lí. 28 Vtom Hos­po­din roz­vázal oslici jazyk. Řek­la Balaá­movi: „Co jsem ti uděla­la, že mě už po­třetí biješ?“ 29 Balaám oslici od­po­věděl: „Děláš si ze mě bláz­ny! Mít po ruce meč, už bych tě zabil!“ 30 Oslice mu řek­la: „Nejsem snad tvá oslice? Jez­dil jsi na mně od­jakživa až dodnes. Mám snad ve zvyku chovat se k to­bě takhle?“ Odpověděl: „Ne.“ 31 Vtom Hos­po­din Balaá­movi odkryl oči. Když spatřil Hos­po­di­nova an­dě­la sto­jícího v cestě s ta­seným mečem v ru­ce, poklo­nil se a padl na tvář. 32 Hos­po­dinův an­děl mu ře­kl: „Pro­č jsi už třikrát zbil svou oslici? Hle, to já jsem ti za­hra­dil ces­tu, ne­boť se mi vůbec ne­líbí. 33 Oslice mě spatři­la a už třikrát pře­de mnou uhnu­la. Kdy­by mi ne­uhnu­la, už bych tě za­bil, ale ji bych ne­chal žít!“ 34 Balaám Hos­po­di­novu an­dělu od­po­věděl: „Zhřešil jsem! Ne­věděl jsem, že ses mi po­stavil do ces­ty. Pokud se ti ta věc ne­líbí, vrátím se domů.“ 35 Hos­po­dinův an­děl Balaá­movi ře­kl: „Jdi s tě­mi muži; mluv ale jen to, co ti řeknu.“ Balaám tedy jel s Balá­kový­mi hodnostáři dál. 36 Když Balák us­lyšel, že Balaám při­chází, vy­šel mu vstříc k Ír Moáb­ské­mu na samém kra­ji arnon­ské hranice. 37 Balák uvítal Balaá­ma slovy: „Cožpak jsem ti ne­po­sílal po­zvání? Pro­č jsi ke mně nešel? Že bych tě ne­u­měl náleži­tě poctít?“ 38 Balaám Balá­kovi od­po­věděl: „Hle, přišel jsem k to­bě. Nic­méně, ne­bu­du moci ří­kat jen tak něco. Řeknu jen to, co mi do úst vloží Bůh.“ 39 A tak šel Balaám s Balákem do Ki­ri­at-chu­co­tu. 40 Tam Balák obětoval skot a brav a po­zval k hostině Balaá­ma i hodnostáře, kteří ho přive­dli. 41 Ráno pak Balák vzal Balaá­ma a vy­ve­dl ho na Baalovo návrší, odkud byl vi­dět zadní voj li­du.