Bible21 › Numeri › 35

Numeri

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36

Levitská města1 Na moáb­ských pláních, při Jordánu na­pro­ti Je­ri­chu, pro­mlu­vil Hos­po­din k Mo­jžíšovi: 2 „Přikaž synům Iz­rae­le, ať ze svého dě­dičného území dají levi­tům měs­ta k byd­lení; také pas­t­vi­ny oko­lo těch měst dej­te levi­tům. 3 Ta měs­ta jim bu­dou sloužit k byd­lení a při­lehlé pas­t­vi­ny bu­dou pro je­jich do­by­tek a pro všech­na je­jich zvířa­ta. 4 Předměstské pas­t­vi­ny, které dá­te levi­tům, ať obklopují městskou zeď ze všech stran do vzdálenosti tisíce lok­tů. 5 Pro­to vy­měř­te dva tisíce lok­tů na východní straně měs­ta a stejně to­lik na jižní, západní a se­verní straně měs­ta, tak aby město bylo upro­střed. Toto bu­dou je­jich předměstské pastviny.“ Útočištná města6 „Z měst, která dá­te levi­tům, bude šest měst útočištných. Tam se bude moci uchý­lit ten, kdo něko­ho za­bil. K nim při­dá­te levi­tům další čtyřicet dvě měs­ta – 7 celkem čtyřicet osm měst s při­lehlý­mi pas­t­vi­na­mi. 8 Ta měs­ta jim z vlastnictví synů Iz­rae­le při­dělí­te tak­to: od většího poko­lení více, od menšího méně. Každé poko­lení dá levi­tům část měst, od­po­vídající jeho dě­dičné­mu území.“ 9 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: 10 „Řekni synům Iz­rae­le: Až přejdete Jordán a vstoupí­te do kanaán­ské země, 11 vy­ber­te si měs­ta, která vám bu­dou sloužit jako útočiště. Bude se do nich moci uchý­lit ten, kdo něko­ho neúmy­s­lně za­bil. 12 Ta měs­ta vám bu­dou sloužit jako útočiště před msti­te­lem, aby ten, kdo něko­ho za­bil, ne­zemřel dříve, než se do­staví k sou­du před ob­cí. 13 Určete si šest měst, která vám bu­dou sloužit jako útočiště: 14 tři měs­ta v Za­jordání a tři měs­ta v zemi Kanaán. Ta ať slouží jako útočištná měs­ta. 15 Těch­to šest měst ať synům Iz­rae­le, hostům i přis­těhoval­cům slouží za útočiště, aby se tam uchý­lil každý, kdo něko­ho neúmy­s­lně za­bil. 16 Udeří-li někdo něko­ho že­lez­ným předmě­tem tak, že do­tyčný zemře, je to vrah a jako vrah mu­sí zemřít. 17 Vez­me-li do ruky ká­men, kterým lze za­bít, a udeří něko­ho tak, že do­tyčný zemře, je to vrah a jako vrah mu­sí zemřít. 18 Vez­me-li do ruky dřevěný předmět, kterým lze za­bít, a udeří něko­ho tak, že do­tyčný zemře, je to vrah a jako vrah mu­sí zemřít. 19 Vraha za­bi­je krevní msti­tel; jakmi­le ho do­padne, za­bi­je ho. 20 Strčí-li někdo do něko­ho z nenávisti nebo po něm něco úmy­s­lně hodí tak, že do­tyčný zemře, 21 ane­bo něko­ho z ne­přá­tel­ství udeří pěstí tak, že do­tyčný zemře, pak mu­sí ten, kdo ho udeřil, zemřít – je to vrah. Vraha za­bi­je krevní msti­tel; jakmi­le ho do­padne, za­bi­je ho. 22 Strčí-li však někdo do něko­ho náhodou, a ne z ne­přá­tel­ství, ane­bo po něm hodí nějaký předmět, ale neúmy­s­lně, 23 ane­bo na něj z ne­po­zornosti shodí jakýko­li ká­men, který může za­bít, a do­tyčný zemře, ačko­li viník ne­byl jeho ne­pří­te­lem a ne­zamýš­lel mu nic zlého, 24 pak mezi tím, kdo udeřil, a krevním msti­te­lem roz­hodne obec pod­le těch­to soudních pravi­del. 25 Obec ochrání to­ho, kdo za­bil, před krevním msti­te­lem a umožní mu návrat do útočištného měs­ta, kam se uchý­lil. Tam bude byd­let až do smrti nej­vyššího kněze po­mazaného svatým ole­jem. 26 Pokud se ale ten, kdo něko­ho za­bil, od­váží vy­jít za hranice svého útočištného měs­ta 27 a krevní msti­tel ho na­jde mimo jeho hranice a za­bi­je ho, ne­bu­de msti­tel vi­nen pro­li­tou krví. 28 Ten, kdo něko­ho za­bil, má to­tiž po­bývat ve svém útočištném městě až do smrti nej­vyššího kněze. Teprve po jeho smrti se smí vrá­tit na svůj vlastní po­ze­mek. 29 Toto se vám stane právním us­tano­vením pro všech­na bu­dou­cí poko­lení, kde­ko­li se usadí­te. 30 Každý vrah, který něko­ho za­bil, bude po­pra­ven, ovšem pou­ze na základě vý­po­vě­di svědků. Je­diné svě­de­ctví k po­pravě člověka ne­stačí. 31 Vrah za­s­louží smrt. Za jeho život ne­při­jí­mej­te výkupné; mu­sí zemřít. 32 Ani za to­ho, kdo se uchý­lil do útočištného měs­ta, ne­při­jí­mej­te výkupné, chtěl-li by se vrá­tit do­mů dříve, než zemře nej­vyšší kněz. 33 Ne­po­sk­vrňuj­te ze­mi, v níž jste; právě krev to­tiž zemi po­sk­vrňuje. Země nemůže být očiště­na od krve, která na ní byla pro­li­ta, ji­nak než krví to­ho, kdo ji pro­lil. 34 Ne­smíš po­sk­vrnit zem, v níž byd­lí­te. Vž­dyť upro­střed ní pře­bývám já sám – já Hos­po­din byd­lím upro­střed synů Izraele!“