Bible21 › Římanům › 8

Římanům

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16

Zákon Ducha1 A pro­to již není žádné od­sou­zení pro ty, kdo jsou v Kri­stu Ježíši. 2 Zákon Du­cha živo­ta v Kri­stu Ježíši tě to­tiž osvo­bo­dil od záko­na hří­chu a smrti. 3 Co bylo pro Zákon kvů­li sla­bosti tě­la ne­možné, to vy­ko­nal Bůh: Po­slal svého vlastního Sy­na, aby se vy­pořádal s hří­chem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tom­to těle od­sou­dil hřích, 4 aby sprave­dlivý poža­davek Záko­na byl na­plněn na nás, kdo neži­je­me pod­le tě­la, ale pod­le Du­cha. 5 Li­dé tě­la mys­lí na věci tě­la, ale li­dé Du­cha na věci Du­cha. 6 Těles­né smýšlení vede ke smrti, ale smýšlení Du­cha k živo­tu a poko­ji. 7 Těles­né smýšlení je Bohu ne­přá­tel­ské, ne­boť není a ani nemůže být pod­dáno Boží­mu záko­nu. 8 Ti, kdo ži­jí v těle, se tedy Bohu lí­bit ne­mo­hou. 9 Pře­bývá-li však ve vás Boží Duch, pak neži­jete v těle, ale v Du­chu. Kdo nemá Kri­stova Du­cha, ten není je­ho. 10 Je-li Kri­stus ve vás, pak je sice tělo kvů­li hří­chu mrt­vé, ale duch ži­je díky sprave­dlnosti. 11 Pře­bývá-li ve vás Duch To­ho, který vzkřísil Ježíše z mrt­vých, pak Ten, který vzkřísil z mrt­vých Krista, obživí i vaše smr­telná tě­la svým Du­chem, který ve vás pře­bývá. 12 Nuže, bratři, nejsme nikterak po­vinni žít pod­le tě­la. 13 Ži­jete-li pod­le tě­la, zemřete; umrt­vujete-li skutky tě­la Du­chem, bu­dete žít. 14 Všich­ni, kdo se dají vést Božím Du­chem, jsou to­tiž Boží­mi sy­ny. 15 Ne­při­ja­li jste pře­ce du­cha ot­ro­ctví, abys­te se znovu bá­li. Naopak, při­ja­li jste Du­cha synov­ství, v němž vo­lá­me Ab­ba, Otče! 16 Sám Duch do­svědčuje naše­mu du­chu, že jsme Boží dě­ti. 17 A jsme-li jeho dě­ti, pak jsme i dě­dicové, to­tiž dě­dicové Boží a spo­ludě­dicové Kri­stovi. Má­me-li tedy podíl na jeho utrpení, bu­de­me mít podíl i na jeho slávě. Utrpení a sláva18 Mám to­tiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovna­telná se slávou, která se na nás má zjevit. 19 Všech­no stvoření s toužebným očekáváním vy­hlíží zje­vení Božích synů. 20 Stvoření je to­tiž podro­beno marnosti, ne dob­rovolně, ale kvů­li to­mu, který je marnosti podro­bil. Chová však na­dě­ji, 21 že jednou bude vy­svo­bo­zeno z ot­ro­ctví zká­zy do slavné svo­bo­dy Božích dětí. 22 Ví­me pře­ce, že všech­no stvoření až do­sud spo­lečně sténá a pracuje k po­ro­du. 23 A nejen ono, ale i my, kteří okouší­me první ovo­ce Du­cha, i my ve svém nit­ru sténá­me, za­tím­co očekává­me při­jetí za sy­ny, to jest vy­kou­pení svého tě­la. 24 Byli jsme to­tiž spa­seni na­dějí. Na­děje, kte­rou je vi­dět, ovšem není žádná na­děje. Když někdo něco vi­dí, pro­č by v to ještě doufal? 25 Když ale doufá­me v to, co ne­vi­dí­me, pak to trpě­livě očekává­me. 26 Právě tak nám také Duch po­máhá v naší sla­bosti. Když ani ne­ví­me, za co a jak se správně mod­lit, sám Duch pro­sí s ne­výs­lovným úpěním za nás. 27 Ten, který zkou­má srd­ce, ovšem ro­zumí smys­lu Du­cha, že pod­le Boží vůle pro­sí za svaté. 28 Ví­me, že těm, kdo mi­lu­jí Bo­ha, všech­no na­po­máhá k dob­ré­mu – to­tiž těm, které po­vo­lal pod­le svého zámě­ru. 29 Ty, které pře­dem znal, to­tiž předurčil, aby při­ja­li podo­bu jeho Sy­na, aby se tak stal prvo­ro­zeným mezi mno­ha sou­ro­zen­ci. 30 A které předurčil, ty také po­vo­lal, a které po­vo­lal, ty také osprave­dlnil, a které osprave­dlnil, ty také oslavil. Co nás oddělí?31 Co na to řekne­me? Když je Bůh s ná­mi, kdo pro­ti nám!? 32 Ne­ušetřil svého vlastního Sy­na, ale vy­dal ho za nás za všech­ny; jak by nám s ním tedy ne­da­roval i všech­no ostatní? 33 Kdo obviní Boží vy­vo­lené? Vž­dyť Bůh osprave­dlňuje! 34 Kdo nás od­soudí? Vž­dyť Kri­stus Ježíš zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrt­vých, je po Boží pravici a pro­sí za nás! 35 Co nás od­dělí od Kri­stovy lás­ky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování, hlad, na­ho­ta, ne­bez­pečí nebo meč? 36 Jak je psáno: „Pro tebe nás za­bíjejí v kte­rou­ko­li chví­li, za ovce na porážku mají nás.“ 37 V tom všem ale skvěle vítězí­me skrze To­ho, který nás mi­lu­je! 38 Jsem si jist, že smrt ani život, an­dělé ani dé­mo­ni, věci přítomné ani bu­dou­cí, žádná moc, 39 výši­na ani hlu­bi­na ani nic jiného v ce­lém stvoření nás nemůže od­dě­lit od Boží lás­ky v Kri­stu Ježíši, našem Pánu!