Bible21 › Římanům › 2

Římanům

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16

Bůh nikomu nestraní1 Chceš-li však něko­ho sou­dit, člověče, věz, že sám nemáš výmlu­vu, ať jsi kdoko­li. Tím, že soudíš druhého, od­su­zuješ sám sebe – vž­dyť sám děláš to, co soudíš! 2 Ví­me, že Boží soud nad pa­cha­te­li těch věcí se za­kládá na prav­dě. 3 Mys­líš si snad, člověče, že unikneš Boží­mu sou­du, když soudíš druhé, ale sám děláš to­též? 4 Ane­bo snad pod­ceňuješ bo­hatství jeho las­kavosti, shovívavosti a trpě­livosti? Ne­chápeš, že tě Boží dob­ro­ta vede k pokání? 5 Ty si ale svou tvrdostí a ne­kajícím srd­cem pro­ti sobě hro­madíš hněv, který se zjeví v den hněvu a Božího sprave­dlivého sou­du. 6 On „odplatí každé­mu pod­le jeho skutků“ – 7 těm, kdo vy­trvale ko­nají dob­ro a hledají slávu, čest a ne­smr­telnost, věčným živo­tem; 8 těm, kdo ve svém so­be­ctví odmí­tají prav­du a řídí se ne­pravostí, však odplatí zuřivým hněvem. 9 Soužení a úzkost čeká duši každého člověka, který koná zlo, předně Ži­da, ale i Ře­ka. 10 Každého, kdo koná dob­ro, předně Ži­da, ale i Ře­ka, pak čeká sláva, čest a pokoj. 11 Bůh to­tiž ne­straní niko­mu. 12 Všich­ni, kdo hřeši­li bez Záko­na, bez Záko­na také za­hynou; všich­ni, kdo hřeši­li pod Záko­nem, bu­dou sou­zeni Záko­nem. 13 Před Bo­hem to­tiž nejsou sprave­dliví ti, kdo Zákon slyší, ale ti, kdo Zákon plní. 14 Po­hané ne­mají Zákon, ale když sami při­ro­zeně dělají, co Zákon žádá, pak jsou Záko­nem sami sobě. Ne­mají sice Zákon, 15 ale pro­kazují půso­bení Záko­na za­psaného v je­jich srd­cích. Do­svědčuje to i je­jich svědo­mí: je­jich vlastní myšlenky je někdy obviňují a jin­dy ob­hajují. 16 Tak­to bude pod­le mého evange­lia v onen den Bůh sou­dit lid­ská tajem­ství skrze Krista Ježíše. Má Žid výhodu?17 Ty si ovšem říkáš Žid, spo­léháš na Zákon a chlu­bíš se Bo­hem. 18 Znáš jeho vů­li a víš, co je správné, ne­boť se učíš ze Záko­na. 19 Pokládáš se za vůd­ce slepých a svět­lo za­temněných, 20 vy­chova­te­le ne­vědo­mých a uči­te­le ne­do­spělých, ne­boť máš Zákon za ztěles­nění po­znání a prav­dy. 21 Když poučuješ druhého, pro­č se ne­poučíš sám? Kážeš: „Nekraď,“ a při­tom sám kra­deš? 22 Říkáš: „Necizolož,“ a sám cizo­ložíš? Štítíš se mo­del, a při­tom pácháš sva­tokrá­dež? 23 Chlu­bíš se Záko­nem, a při­tom zne­u­ctíváš Boha po­rušováním Záko­na? 24 Jak je psáno, „Po­hané po­hrdají Božím jménem kvů­li vám“. 25 Obříz­ka má to­tiž cenu, jen pokud do­držuješ Zákon. Pokud Zákon po­rušuješ, z tvé obříz­ky nic ne­zbylo. 26 Kdy­by ne­obřezaný člověk do­držoval us­tano­vení Záko­na, ne­bu­de se mu to počítat za obřízku? 27 Není těles­ně obřezán, ale plní Zákon, a tak od­soudí te­be, který i s li­te­rou a obřízkou Zákon po­rušuješ. 28 Pravý Žid to­tiž není ten, kdo je jím zjevně, a pravá obříz­ka není ta zjevná na těle. 29 Sku­tečným Ži­dem je ten, kdo je jím v nit­ru a má srd­ce obřezané Du­chem, ne li­te­rou. Ta­kový do­jde chvály, niko­li od li­dí, ale od Bo­ha.