Bible21 › Římanům › 3

Římanům

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16

1 Má tedy Žid něja­kou výho­du? Má obříz­ka něja­kou cenu? 2 Každo­pádně, ve­likou! Pře­devším jim byla svěře­na Boží slova. 3 Jis­tě, něk­teří z nich byli ne­věrní, ale copak je­jich ne­věrnost může zrušit Boží věrnost? 4 V žádném případě! Ať si je každý člověk lhář, Bůh bude prav­do­mluvný. Jak je psáno: „Ve svých výro­cích bu­deš ospravedlněn, ve svém sou­du bu­deš vítězem.“ 5 Když ale naše ne­pravost dokazuje Boží sprave­dlnost, co na to řekne­me? Není Bůh (lid­s­ky řečeno) ne­sprave­dlivý, když nás trestá svým hněvem? 6 V žádném případě! Vž­dyť jak by po­tom Bůh sou­dil svět? 7 Někdo namítne: „Pro­č ale mám být sou­zen jako hříšník, když se mou lží jen po­tvrzuje Boží prav­do­mluvnost k jeho slávě?“ 8 To už by se moh­lo rovnou říci: „Pá­chej­me zlo, ať při­jde dobro.“ Něk­teří po­mlou­vači o nás tvrdí, že právě tak­to mluví­me, ale čeká je sprave­dlivý trest. Nikdo není spravedlivý9 Nuže, jsme na tom lépe než po­hané? Ani v nejmenším! Právě jsme pře­ce usvědči­li Ži­dy i Ře­ky, že jsou všich­ni pod­daní hří­chu. 10 Jak je psáno: „Nikdo není sprave­dlivý, není ani je­diný; 11 nikdo ne­chce po­ro­zumět, Bůh niko­mu ne­chybí. 12 Všich­ni za­blou­di­li z ces­ty, dočis­ta se zkazili; není, kdo by ko­nal dob­ro, není vůbec žádný.“ 13 „Zející hrob je hrdlo jejich, nástroje kla­mu je­jich jazyky. Hadí jed skrývají pod svý­mi rty, 14 hořké klet­by z úst jim tryskají.“ 15 „Pro­lévat krev spě­chají je­jich no­hy, 16 zkáza a bída jsou je­jich průvod­ci, 17 ces­tu poko­je ale ne­znají; 18 na Boží bázeň vůbec nehledí.“ 19 Ví­me, že coko­li Zákon říká, říká těm, kdo jsou pod Záko­nem, aby tak byla za­cpá­na každá ús­ta a aby byl ce­lý svět vy­sta­ven Boží­mu sou­du. 20 Na základě skutků Záko­na před ním ne­bu­de osprave­dlněn nikdo; Zákon to­tiž přináší jen po­znání hří­chu. Víra ospravedlňuje21 Nyní je však mimo Zákon zje­ve­na Boží sprave­dlnost, kte­rou Zákon i Pro­ro­ci do­svědčují – 22 Boží sprave­dlnost, jež skrze ví­ru v Ježíše Krista při­chází ke všem, kdo věří. Není to­tiž roz­dílu: 23 všich­ni zhřeši­li a chybí jim Boží sláva. 24 Jsou však zdar­ma osprave­dlňováni jeho mi­lostí, skrze vy­kou­pení v Kri­stu Ježíši. 25 Jeho určil Bůh za oběť smíření pro ty, kdo věří v jeho krev, aby tak pro­kázal svou vlastní sprave­dlnost. Bůh to­tiž ve své shovívavosti pro­mi­nul pře­dešlé hří­chy, 26 aby nyní pro­kázal svou sprave­dlnost, aby se ukázalo, že je sprave­dlivý a osprave­dlňuje to­ho, kdo věří v Ježíše. 27 Kde je tedy chlou­ba? Byla vy­louče­na. Jakým záko­nem? Snad skutků? Niko­li, ale záko­nem ví­ry. 28 Má­me tedy za to, že člověk je osprave­dlňován vírou bez skutků Záko­na. 29 Je snad Bůh jen Bo­hem Ži­dů? Není i Bo­hem po­hanů? Jis­těže i po­hanů! 30 Je pře­ce je­diný Bůh; ten osprave­dlní obřezané díky víře a ne­obřezané skrze ví­ru. 31 Ruší­me tedy vírou Zákon? V žádném případě! Naopak, Zákon po­tvrzuje­me.