Bible21 › Římanům › 4

Římanům

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16

Abrahamův příklad1 Co na to řekne­me? Co zís­kal náš těles­ný prao­tec Abraham? 2 Kdy­by byl Abraham uznán za sprave­dlivého na základě skutků, měl by se čím chlu­bit, ale ne před Bo­hem! 3 Co však říká Písmo? „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost.“ 4 Ten, kdo koná skutky, ne­do­stává odpla­tu z mi­losti, ale z po­vinnosti. 5 Kdo ale místo skutků věří v To­ho, který osprave­dlňuje bezbožného, tomu se za sprave­dlnost počítá jeho ví­ra. 6 Vž­dyť i David blaho­slaví člověka, které­mu Bůh přičítá sprave­dlnost bez skutků: 7 „Blaze těm, ji­mž byly odpuště­ny vi­nya je­jichž hří­chy byly přikry­ty. 8 Blaze to­mu, je­muž Hos­po­dinne­počítá jeho hřích!“ 9 Platí toto blaho­sla­vení jen pro obřezané, nebo i pro ne­obřezané? Říká­me, že Abraha­movi byla jeho ví­ra „počítá­na za sprave­dlnost“. 10 Nuže, kdy mu byla počítá­na? Po­té, co byl obřezán, ane­bo před­tím? Ne­bylo to po obříz­ce, ale před ní! 11 Zna­mení obříz­ky pak při­jal jako pečeť sprave­dlnosti, kte­rou měl díky víře už před obřezáním. Je tedy ot­cem všech ne­obřezaných věřících, kterým je sprave­dlnost přič­te­na, 12 a ot­cem těch obřezaných, kteří ne­mají jen obřízku, ale také kráčí ve šlépějích ví­ry, kte­rou měl náš otec Abraham ještě před obřízkou. 13 Když se Abraha­movi a jeho se­meni do­stalo za­s­líbení, že mu bude patřit svět, ne­bylo to na základě Záko­na, ale na základě sprave­dlnosti z ví­ry. 14 Kdy­by jeho dě­dici mě­li být li­dé Záko­na, byla by ta ví­ra zmaře­na a za­s­líbení zrušeno. 15 Zákon přináší hněv; vž­dyť kde není Zákon, není přestu­pek. 16 Za­s­líbení tedy vy­chází z ví­ry, aby se ří­di­lo mi­lostí, aby bylo za­ručeno vše­mu se­meni – nejen přívržen­cům Záko­na, ale také následovníkům Abraha­movy ví­ry. Ten je ot­cem nás všech 17 (jak je psáno: „Uči­nil jsem tě ot­cem mno­hých národů“ ) před Bo­hem, které­mu uvěřil, který oživuje mrt­vé a vo­lá věci, které nejsou, aby byly. 18 V na­dě­ji pro­ti vší na­dě­ji Abraham uvěřil, že bude ot­cem mno­hých národů; bylo mu to­tiž řečeno: „Tak početné bude tvé símě.“ 19 I když mu bylo sko­ro sto let, ne­o­cha­boval ve víře při po­hle­du na své už ne­mo­hou­cí tělo a na ne­plodnost Sáři­na lů­na. 20 Ne­po­chy­boval ne­věřícně o Božím za­s­líbení, ale po­sí­lil se ve víře, a tak vzdal slávu Bo­hu. 21 Byl to­tiž přesvědčen, že co Bůh za­s­lí­bil, dokáže i splnit, 22 a právě to „­mu bylo počítáno za spravedlnost.“ 23 Že mu to „bylo počítáno“ však není na­psáno jen kvů­li ně­mu, 24 ale také kvů­li nám, ji­mž má být počítáno, že věří­me v To­ho, který vzkřísil z mrt­vých naše­ho Pá­na Ježíše. 25 On byl vy­dán pro naše pro­vinění a vzkříšen pro naše osprave­dlnění.