Bible21Římanům11

Římanům

Zavrhl Bůh svůj lid?1 Ptám se te­dy: Za­vr­hl Bůh svůj lid? V žádném případě! Vž­dyť i já jsem Iz­rae­li­ta, ze se­mene Abraha­mova, z poko­lení Ben­jamínova. 2 Bůh ne­zavr­hl svůj lid, který ode­dáv­na znal. Zná­te pře­ce vy­právění Písma o tom, jak si Eliáš Bohu stěžoval na Iz­rael: 3 „Pane, tvé pro­roky po­bi­li a tvé ol­táře roz­boři­li; zůstal jsem jen já, a i mně usi­lu­jí o život!“ 4 Jak mu teh­dy Bůh od­po­věděl? „Po­ne­chal jsem si sedm tisíc mužů, kteří ne­kle­ka­li před Baalem.“ 5 Stejně tak i nyní zůsta­la hrstka vy­vo­lených mi­lostí. 6 Je to díky mi­losti, ne díky skutkům – ji­nak by mi­lost už ne­by­la mi­lost. 7 Co do­dat? Iz­rael stále nenašel to, co hledá. Vy­vo­lení toho do­sáh­li, ale ostatní byli zatvrzeni. 8 Jak je psáno: „Bůh otu­pil je­jich ducha: jejich oči dodnes nevidí, jejich uši neslyší.“ 9 A David říká: „Jejich stůl ať se jim stane léčkou a pastí, kamenem úra­zu a odpla­tou. 10 Ať se jim v očích za­tmí, tak aby neviděli, a je­jich záda se­h­ni navždycky.“ 11 Ptám se te­dy: Klopýt­li snad Ži­dé tak, aby ne­vsta­li? V žádném případě! Vž­dyť je­jich se­lháním do­spě­la spása k po­hanům, aby to v nich vzbu­di­lo žár­livost. 12 Když tedy je­jich se­lhání obo­ha­ti­lo svět a je­jich umenšení obo­ha­ti­lo po­ha­ny, co teprve je­jich na­plnění! Větve téže olivy13 Teď mluvím k vám po­hanům. Sám jsem pře­ce apoštol po­hanů a jsem na svou službu náleži­tě hrdý. 14 Kéž bych ale skrze ni mohl vzbu­dit žár­livost svých příbuzných a něk­teré z nich přivést ke spáse! 15 Když to­tiž je­jich odmítnutí zna­mená smíření svě­ta, co jiného může zna­menat je­jich při­jetí než­li život z mrt­vých? 16 Jsou-li svaté prvo­ti­ny, je svaté i těsto. Je-li svatý kořen, jsou svaté i větve. 17 Ano, něk­teré větve byly vy­lo­me­ny a ty, planá oliva, jsi byl na­rou­bován mezi ně. Čerpáš z vy­datného kořene téže olivy, 18 a tak se nad ty větve ne­po­vyšuj. Chceš-li se po­vyšovat, věz, že ty nene­seš kořen, ale kořen te­be. 19 Možná řekneš: „­Ty větve byly vy­lo­me­ny, abych já byl naroubován.“ 20 Dobře. Byly vy­lo­me­ny kvů­li ne­věře, ty však sto­jíš díky víře. Ne­buď do­mýš­livý, ale boj se. 21 Když Bůh ne­ušetřil původní větve, tím spíše ne­ušetří te­be! 22 Uvědom si tedy las­kavost i přísnost Boží: k těm, kdo pad­li, přísnost, ale k to­bě Boží las­kavost, pokud ovšem v této las­kavosti zůstaneš. Ji­nak bu­deš vy­ťat i ty, 23 za­tím­co oni bu­dou na­rou­bováni, ne­zůstanou-li v ne­věře. Ano, Bůh je může na­rou­bovat zpět! 24 Když jsi ty mohl být vy­ťat z původní plané olivy a pro­ti přírodě byl na­rou­bován do ušlech­ti­lé olivy, čím spíše bu­dou oni ja­kožto původní větve na­rou­bováni do své vlastní olivy? Tajemství spásy25 Ne­chci, bratři, abys­te ne­vědě­li o tom­to tajem­ství (abys­te ne­spo­léha­li na vlastní moud­rost): Část Iz­rae­le se zatvr­di­la, ale jen dokud se nena­plní počet po­hanů. 26 Na­ko­nec však bude spa­sen ce­lý Iz­rael, jak je psáno: „Vysvoboditel při­jde ze Sionu, aby od Jáko­ba odňal bezbožnost. 27 Toto pak bude má smlou­va s nimi, jakmile od­straním je­jich hřích.“ 28 Co do evange­lia se tedy kvů­li vám sta­li ne­přá­te­li, ale co do vy­vo­lení jsou to kvů­li ot­cům mi­lovaní Boží. 29 Bůh ne­li­tuje svých darů a po­vo­lání! 30 Vy jste kdy­si Boha ne­po­s­lou­cha­li, ale pro je­jich ne­po­s­lušnost teď přišlo mi­lo­sr­den­ství na vás. 31 Právě tak jej teď ne­po­s­lech­li oni, aby pro mi­lo­sr­den­ství pro­kázané vám přišlo mi­lo­sr­den­ství i na ně. 32 Bůh za­hrnul všech­ny lidi pod ne­po­s­lušnost, aby se nade vše­mi smi­loval. 33 Ta hloubka Božího bo­hatství, jeho moud­rosti a vědění! Jak ne­vy­zpyta­telné jsou jeho sou­dy, jak ne­po­psa­telné jeho ces­ty! Vž­dyť: 34 „Kdo po­znal Hos­po­di­novu mysl? Kdo mu kdy v něčem poradil?“ 35 „Kdo mu co dal jako první, aby mu Bůh za to zaplatil?“ 36 Všech­no je z něj, skrze něj a pro něj! Jemu buď sláva navěky! Amen.

Bible21Římanům11

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček