Bible21 › Židům › 9

Židům

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13

Lepší bohoslužba1 Ta první smlou­va mě­la svá pravi­dla bo­ho­s­luž­by a také sva­ty­ni, ovšem po­zem­s­kou. 2 Byl vztyčen stánek, v je­hož první části, zvané sva­tyně, byl svícen, stůl a chle­by pře­dložení. 3 Za opo­nou pak byla druhá část, zvaná nej­světější sva­tyně. 4 K ní patřil zlatý ka­di­dlový ol­tář a truh­la smlou­vy, ze všech stran ob­ložená zla­tem, v níž byl zlatý džbán s manou, Áro­nova hůl, která roz­kvet­la, a des­ky smlou­vy. 5 Nad tru­hlou byli che­ru­bové Boží slávy, kteří za­stiňova­li sli­tovnici. O tom všem ale teď není tře­ba mlu­vit do­po­drob­na. 6 Od do­by, kdy byl stánek vztyčen, vcházejí kněží ne­u­stále do jeho první části, kde ko­nají bo­ho­s­lužbu. 7 Do té druhé však jen jednou za rok vchází sa­motný ve­lekněz, a to ne bez krve, kte­rou obě­tuje za sebe i za hří­chy li­du, spá­chané v ne­vědo­mosti. 8 Tím Duch svatý ukazuje na to, že dokud stál ten první stánek, ne­by­la ještě zje­ve­na ces­ta do pravé sva­tyně. 9 V rám­ci toho dočasného podo­ben­ství se obě­tují dary a obě­ti, které však nikdy ne­mo­hou doko­nale očistit svědo­mí to­ho, kdo se té bo­ho­s­luž­by účastní. 10 Všech­na ta těles­ná pravi­dla o pokr­mech, nápo­jích a různých omýváních pla­ti­la jen do ča­su nápravy. 11 Kri­stus však, jako ve­lekněz dob­ra, jež mělo při­jít, pro­šel větším a doko­na­lejším stánkem, který ne­byl po­sta­ven ruka­ma, to jest stánkem, který ne­pa­tří k to­muto stvoření. 12 Jednou pro­vž­dy vstou­pil do nej­světější sva­tyně, a to ne s krví koz­lů a te­lat, ale se svou vlastní krví, a tak nám za­jistil věčné vy­kou­pení. 13 Může-li pokropení krví koz­lů a býků spo­lu s po­pe­lem jalovice těles­ně očišťovat a po­svěcovat po­sk­vrněné, 14 čím spíše krev ne­po­sk­vrněného Krista, který sám sebe obětoval Bohu skrze věčného Du­cha, očis­tí naše svědo­mí od mrt­vých skutků ke službě živé­mu Bo­hu? Lepší oběť15 Kri­stus zemřel, aby vy­kou­pil hří­chy spá­chané za první smlou­vy, a tak se stal pro­středníkem nové smlou­vy, aby všich­ni po­vo­laní moh­li při­jmout za­s­líbené věčné dě­dictví. 16 U závě­ti se to­tiž mu­sí pro­kázat smrt to­ho, kdo ji poří­dil. 17 Účinnost má pou­ze závěť zemře­lých; dokud zůstavi­tel ži­je, závěť nenabývá platnosti. 18 Pro­to ani ta první smlou­va ne­by­la uzavře­na bez krve: 19 Když Mo­jžíš předne­sl vše­mu lidu všech­na přikázání Záko­na, vzal krev te­lat a koz­lů s vodou, ru­dou vlnou a yzopem a pokropil kni­hu Záko­na i vše­chen lid 20 se slovy: „To­to je krev smlou­vy, kte­rou s vá­mi Bůh uzavřel.“ 21 Právě tak pokropil tou krví i stánek a všech­no bo­ho­s­lužebné náčiní. 22 Pod­le Záko­na se téměř všech­no očišťuje krví a bez pro­li­tí krve není odpuštění. 23 Tak­to bylo po­tře­ba očišťovat ob­ra­zy ne­bes­kých věcí; samy ne­bes­ké věci však vy­ža­dují lepší obě­ti. 24 Kri­stus pře­ce ne­přišel do sva­tyně udělané ruka­ma (jež je pouhým zob­razením té pravé), ale do sa­motného ne­be, aby se za nás po­stavil před Boží tvář. 25 Také tam ne­přišel pro­to, aby se obětoval znovu a znovu, jako když ve­lekněz každo­ročně vchází do nej­světější sva­tyně s cizí krví 26 (to by pak mu­sel od stvoření svě­ta trpět už mno­hokrát), ale ukázal se teď na kon­ci věků, aby svou obětí jednou pro­vž­dy smazal hřích. 27 Li­dem je určeno jednou zemřít, a po­tom je čeká soud. 28 Právě tak se Kri­stus jednou obětoval, aby sňal hří­chy mno­hých, a po­druhé se ukáže ne už kvů­li hří­chu, ale pro spásu těch, kdo na něj če­kají.