Bible21 › Židům › 8

Židům

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13

Lepší smlouva1 To hlavní, o čem tu mluví­me, je ovšem to, že má­me ta­kového ve­lekněze, který use­dl po pravici trůnu Ve­lebnosti v ne­besích. 2 On je služebníkem té pravé sva­tyně – stánku, který ne­po­stavil člověk, ale Hos­po­din. 3 Každý ve­lekněz je po­věřen přinášet dary a obě­ti. Bylo tedy po­tře­ba, aby i on měl co obětovat. 4 Zde na zemi by však ani ne­mohl být knězem, ne­boť zdejší kněží obě­tují dary pod­le Záko­na, 5 čímž slouží ob­ra­zu a stínu to­ho, co je v ne­bi. Tak to pře­ce bylo sděleno Mo­jžíšovi, když měl dokončit stánek: „Hleď, abys vše udělal pod­le vzo­ru, který jsi vi­děl na této hoře.“ 6 Ježíši však byla svěře­na mno­hem vznešenější služ­ba, ne­boť se stal pro­středníkem lepší smlou­vy, za­ložené na lepších za­s­líbeních. 7 Kdy­by té první smlou­vě ne­bylo co vy­tknout, ne­bylo by ji po­tře­ba na­hrazovat ji­nou. 8 Bůh ale svůj lid kárá, když říká: „Hle, při­cházejí dny, praví Hospodin, kdy uzavřu novou smlou­vus do­mem Iz­rae­le a s do­mem Ju­dy. 9 Ne ovšem ta­kovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s je­jich ot­civ den, kdy jsem je vzal za ru­kua vy­ve­dl je z Egypta. Vždyť oni tuto mou smlou­vu nedodrželi, a já jsem se od nich od­vrá­til, praví Hos­po­din. 10 Nuže, toto je smlou­va, kte­rou po těch dnechuzavřu s do­mem Iz­rae­le, praví Hospodin: Své záko­ny vložím do je­jich mys­lia na­píšu jim je na srdce. Pak budu je­jich Bo­he­ma oni mým li­dem. 11 Je­den už ne­bu­de druhého poučovat, každý už ne­bu­de bra­t­ra nabádat: ‚Poznej Hospodina!‘ Všichni, od nejmenšího až po nej­většího z nich, mne to­tiž bu­dou znát. 12 Teh­dy se sli­tu­ji nad je­jich vi­na­mia na je­jich hří­chy ne­vzpo­menu nikdy víc.“ 13 Když tedy Bůh mluví o „nové smlou­vě“ , pro­hlašuje tu první za sta­rou; a to, co stárne a chátrá, nutně za­niká.