Bible21 › Židům › 4

Židům

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13

Vejděme do odpočinku1 Za­s­líbení o vstu­pu do jeho odpočinku stále platí, a tak si dej­me po­zor, aby se ne­u­kázalo, že je někdo z vás mi­nul. 2 I nám pře­ce byla zvěstová­na dob­rá zpráva, stejně jako jim. Slyšené slovo jim ale ne­po­moh­lo, ne­boť se u po­s­lu­chačů ne­setkalo s vírou. 3 Do odpočinku tedy vchází­me jen my, kteří jsme uvěři­li. On pře­ce řekl: „Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl: Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“ Jeho dílo je ovšem ho­tové už od stvoření svě­ta. 4 Písmo pře­ce na jednom místě mluví o sedmém dni tak­to: „Sedmého dne Bůh odpoči­nul ode všech svých skutků,“ 5 a jin­de za­se: „Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“ 6 Možnost vejít do odpoči­nutí tedy stále trvá, ale ti, ji­mž byla teh­dy zvěstová­na dob­rá zpráva, do něj kvů­li své ne­po­s­lušnosti ne­veš­li. 7 Pro­to Bůh znovu označuje nějaký den jako „Dne­s“ , když o mno­ho pozdě­ji říká Davi­dový­mi ús­ty (jak už bylo řečeno): když ho us­lyší­te mlu­vit, ne­buď­te zatvrzelí.“ 8 Kdy­by je to­tiž Jo­zue uve­dl do odpočinku, Bůh by pak už ne­mlu­vil o jiném dni. 9 Pro­to tedy Boží­mu lidu na­dále zůstává svá­tek. 10 Vž­dyť ten, kdo vstou­pil do jeho odpočinku, odpoči­nul od svých skutků, tak jako Bůh odpoči­nul od svých. 11 Usi­lu­j­me tedy vejít do toho odpočinku, aby snad někdo po je­jich příkla­du ne­pa­dl kvů­li ne­po­s­lušnosti. 12 Boží slovo je živé, mo­cné a ostřejší než každý dvoj­sečný meč. Pro­niká až k roz­hraní duše a du­cha, až do morku a klou­bů, až do srd­ce, kde zkou­má jeho myšlenky a úmys­ly. 13 Nic v ce­lém stvoření před ním není skryté; všech­no je na­hé a obnažené před oči­ma To­ho, je­muž mu­sí­me složit účet. Soucitnější než Áron14 Když má­me tak úžasného ve­lekněze – Božího Syna Ježíše, který vešel až do nebe – drž­me se pevně svého vy­znání. 15 Nemá­me ovšem ve­lekněze ne­schopného cí­tit s naši­mi sla­bost­mi, ale ta­kového, který byl v každém ohle­du zkoušen jako my, avšak zůstal bez hří­chu. 16 Pro­to přistup­me k trůnu mi­losti se smělou důvěrou, abychom doš­li mi­lo­sr­den­ství a naš­li mi­lost, když po­tře­buje­me po­mo­ci.