Bible21 › Židům › 11

Židům

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13

Co je víra1 Ví­ra je pod­sta­ta věcí, v něž doufá­me, důkaz sku­tečností, jež ne­vi­dí­me. 2 Díky ní naši před­kové doš­li u Boha uznání. 3 Vírou ro­zumí­me, že vesmír byl stvořen Božím slovem, takže to, co vi­dí­me, ne­vznik­lo z niče­ho vi­di­telného. 4 Vírou Ábel při­ne­sl Bohu lepší oběť než­li Ka­in. Díky ní byl uznán za sprave­dlivého (ne­boť Bůh při­jal jeho da­ry), a přestože zemřel, díky ní do­sud mluví. 5 Vírou byl Enoch od­sud vzat, aby ne­spatřil smrt: „z­mizel, ne­boť ho Bůh vzal.“ Ještě než byl vzat, měl po­věst Božího ob­líben­ce 6 a bez ví­ry si pře­ce jeho ob­li­bu nikdo ne­získá. Kdo při­chází k Bo­hu, mu­sí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo jej hledají. 7 Vírou Noe, va­rován o tom, co ještě ne­bylo vi­dět, v Boží bázni po­stavil ar­chu, v níž se za­chráni­la jeho ro­di­na. Tak za­han­bil svět a stal se dě­dicem sprave­dlnosti, která je z ví­ry. 8 Vírou Abraham po­s­le­chl Boží vo­lání, aby šel na místo, jež měl dě­dičně zís­kat. Přestože ne­věděl, kam jde, vy­dal se na ces­tu. 9 Vírou se přis­těhoval do za­s­líbené země, jakko­li byla cizí, a byd­lel v ní ve stanech stejně jako Izák a Jákob, dě­dicové téhož za­s­líbení. 10 Vy­hlížel to­tiž město, které má zákla­dy, město, je­hož stavi­te­lem a tvůrcem je Bůh. 11 Vírou také ne­plodná Sá­ra i přes svůj pokroči­lý věk při­ja­la moc k početí po­tomka, přesvědče­na o věrnosti To­ho, který dal za­s­líbení. 12 A tak z jedno­ho už ne­mo­hou­cího muže vzešlo bez­počet po­tomků, jako je hvězd na nebi a pís­ku na mořském bře­hu. 13 Tito všich­ni zemře­li ve víře, aniž do­sáh­li za­s­líbení. Jen je zdálky za­hléd­li, víta­li je a vy­znáva­li, že jsou na zemi cizin­ci a přis­těhoval­ci. 14 Ti, kdo tak­to mluví, dávají naje­vo, že touží po vlasti. 15 Kdy­by mě­li na mys­li tu, kte­rou opusti­li, mě­li pře­ce dost ča­su k návra­tu. 16 Oni však touži­li po lepší vlasti – po té ne­bes­ké. Sám Bůh se pro­to ne­stydí na­zývat se je­jich Bo­hem, ne­boť jim připravil město. 17 Vírou Abraham ve své zkoušce obětoval Izáka. Ten, který při­jal za­s­líbení, obětoval svého je­diného sy­na, 18 o němž bylo řečeno: „Tvé símě bude po­vo­láno v Izákovi.“ 19 Počítal to­tiž s tím, že Bůh je schopen i kří­sit z mrt­vých; a od­tud ho také (ob­razně řečeno) při­jal. 20 Vírou Izák požeh­nal Jáko­bovi a Ezauovi ohledně bu­dou­cích věcí. 21 Vírou umírající Jákob požeh­nal každé­mu z Josefových synů a „poklo­nil se, opřen o svou hůl.“ 22 Vírou se Josef, před­tím než sko­nal, zmínil o od­cho­du Iz­rae­li­tů z Egyp­ta a ře­kl jim, jak mají naložit s jeho kost­mi. 23 Vírou byl Mo­jžíš po na­ro­zení tři měsíce ukrýván svý­mi ro­diči. Když vi­dě­li, jak je to dítě krásné, nene­cha­li se za­strašit královým roz­kazem. 24 Vírou se Mo­jžíš, jakmi­le do­spěl, zře­kl po­sta­vení fa­rao­nova vnu­ka. 25 Dal přednost útrapám Božího lidu před po­mí­jivým hříšným poži­tkem. 26 Kri­stova po­tu­pa mu byla dražší než všech­ny egyptské pokla­dy, ne­boť se díval až k odplatě. 27 Vírou opustil Egypt a ne­dal se za­strašit královým hněvem. Vy­trval, jako by vi­děl Ne­vi­di­telného. 28 Vírou slavil Hod beránka a skropení krví, takže se jich zhoub­ce prvo­ro­zených ne­do­tkl. 29 Vírou přeš­li Rudé moře jako po su­ché ze­mi; když se však o to poku­si­li Egypťané, zmize­li v hlu­bině. 30 Vírou padly zdi Je­ri­cha, když je ob­cháze­li sedm dní. 31 Vírou ne­věstka Ra­chab pokojně při­ja­la špe­hy, a tak ne­za­hynu­la s ne­po­s­lušný­mi. 32 Mám pokračovat ještě dál? Není dost ča­su, abych vy­právěl o Ge­de­o­novi, Bará­kovi, Sam­so­novi, Jiftachovi, Davi­dovi, Sa­mue­lovi a pro­ro­cích. 33 Ti skrze ví­ru dobýva­li králov­ství, ko­na­li sprave­dlnost, do­cháze­li za­s­líbení, za­víra­li tlamy lvům, 34 přemáha­li žár ohně, unika­li ostří meče, býva­li po­silněni v sla­bosti, stáva­li se silný­mi v boji a ob­race­li na útěk voj­s­ka cizin­ců. 35 Ženám se je­jich mrt­ví vrace­li vzkříšení. Jiní šli na muči­dla, když odmít­li pro­puštění, aby do­sáh­li něče­ho lepšího – vzkříšení. 36 Další za­kouše­li výs­měch a bičování a také okovy a vězení. 37 Býva­li ka­menováni, řezáni pi­lou, za­bíjeni mečem, cho­di­li v ovčích a koz­lích kůžích – strádající, pronásledovaní a trpící. 38 Svět jich ne­byl ho­den. Blou­di­li po pustinách a horách, po jes­kyních a zem­ských roklinách. 39 Ti všich­ni díky víře doš­li u Boha uznání. Přesto však ne­do­sáh­li za­s­líbení, 40 ne­boť Bůh za­mýš­lel něco lepšího pro nás – pro­to nemě­li do­jít k cí­li bez nás.