Bible21Židům7

Židům

Melchisedech1 Ten­to Mel­chise­dech, král Sále­mu a kněz Nej­vyššího Bo­ha, vy­šel vstříc Abraha­movi, který se vracel od vítěz­ství nad krá­li; dal mu požeh­nání 2 a Abraham mu ze vše­ho od­dě­lil desá­tek. Jeho jméno se v první řadě vy­kládá jako „Král sprave­dlnosti“ , dále je to také král Sále­mu, což zna­mená „král poko­je“. 3 Bez otce a matky, bez rodokmenu, bez na­ro­zení a úmr­tí, podo­ben Boží­mu Synu zůstává knězem navž­dycky. 4 Po­važ­te, jak vznešený mu­sel být, když mu sám otec Abraham dal desá­tek z kořisti! 5 Synové Levi­ho, kteří za­stávají kněžský úřad, mají pod­le Záko­na oprávnění při­jí­mat desátky od li­du, to jest od svých bra­trů, kteří tak jako oni vzeš­li z Abraha­mových be­der. 6 Mel­chise­dech, který ani ne­po­chází z je­jich rodokmenu, však při­jal desá­tek od sa­motného Abraha­ma a dal požeh­nání to­mu, který měl za­s­líbení od Bo­ha! 7 Je ne­sporné, že požeh­nání při­jímá menší od většího. 8 Zde tedy při­jí­mají desátky smr­telní li­dé, ale tam někdo, o kom se tvrdí, že ži­je. 9 Dalo by se dokon­ce říci, že skrze Abraha­ma dal desá­tek i Levi, který desátky při­jímá, 10 ne­boť byl ještě v ot­cových bed­rech, když mu Mel­chise­dech vy­šel vstříc. Lepší kněžství11 Kdy­by levi­tské kněžství ve­dlo k doko­na­losti (kvů­li níž byl lidu dán Zákon), pro­č by ještě bylo po­tře­ba, aby po­vstal jiný kněz pod­le Mel­chise­de­chova řá­du, a ne­byl jmenován pod­le Áro­nova řá­du? 12 Se změnou kněžství ovšem nutně na­stává i změ­na Záko­na. 13 Ten, o kom se tu mluví, pře­ce patří k jiné­mu poko­lení, z něhož nikdy nikdo u ol­táře ne­s­loužil. 14 Jak zná­mo, náš Pán po­chází z Ju­dy, a ohledně toho poko­lení se Mo­jžíš o kněžích vůbec ne­z­mínil. 15 Je tedy nade vši po­chybnost zřejmé, že na­stu­puje jiný kněz, podobný Mel­chise­de­chovi, 16 ne pod­le těles­ných pravi­del Záko­na, ale pod­le moci ne­smr­telného živo­ta. 17 Jak do­svědčuje Písmo: „Jsi knězem navěky­pod­le řá­du Melchisedechova.“ 18 Tím se ruší to staré přikázání jako ne­do­sta­tečné a neúčinné 19 (Zákon pře­ce niko­ho k doko­na­losti ne­přive­dl) a zároveň se za­vádí něco lepšího: na­děje, která nás při­bližuje k Bo­hu. 20 A navíc, ne­stalo se to bez přísahy. Oni se to­tiž stáva­li kněží­mi bez přísahy, 21 on však skrze přísahu. Bylo mu pře­ce řečeno: „Hospodin přísahal a ne­bu­de litovat: Jsi knězem navěky.“ 22 A tak se Ježíš stal ruči­te­lem mno­hem lepší smlou­vy. 23 A dále: levi­tských kněží mu­se­lo být mno­ho, pro­tože jim smrt bráni­la zůstat v úřa­du, 24 ale jeho kněžství je trvalé, pro­tože ži­je navěky. 25 Pro­to také může doko­nale spa­sit ty, kdo skrze něj přistu­pují k Bo­hu, ne­boť je stále živ, aby se za ně při­mlou­val. 26 Přes­ně ta­kového ve­lekněze jsme po­tře­bova­li! Je svatý, ne­vinný, ne­po­sk­vrněný, od­dělený od hříšníků a vy­výšený nad sama ne­besa. 27 Ne­mu­sí jako tam­ti ve­lekněží denně obětovat nejprve za své vlastní hří­chy a po­tom za hří­chy li­du, ne­boť to udělal jednou pro­vž­dy, když obětoval sám se­be. 28 Zákon us­tanovuje za ve­lekněze li­di, kteří mají své sla­bosti, ale slovo přísahy, jež přiš­la po Záko­nu, us­tanovuje Sy­na, který je doko­nalý na věky.

Bible21Židům7

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček