Bible21 › Židům › 10

Židům

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13

Konec všech obětí1 Zákon je pouhým stínem dob­ra, jež mělo při­jít, niko­li jeho sku­tečným ob­razem. Ne­u­stálé každo­roční obětování pře­ce nikdy nemůže ty, kdo je přináší, přivést k doko­na­losti. 2 (Ji­nak by je účastníci této bo­ho­s­luž­by už dávno přesta­li přinášet, pro­tože by byli jednou pro­vž­dy očištěni od hříšného svědo­mí.) 3 Tě­mi­to oběť­mi se ale hří­chy jen každo­ročně připo­mínají; 4 krev býků a koz­lů pře­ce nemůže hří­chy nikdy od­stranit. 5 A pro­to Kri­stus, když při­chází na svět, říká: „Oběti ani dary sis nepřál, místo toho jsi mi tělo připravil; 6 zápaly a obě­ti za hřích ne­ob­lí­bil sis. 7 Teh­dy jsem ře­kl: Zde jsem, Bože, jako je o mně v Knize napsáno, přicházím ko­nat vů­li tvou.“ 8 Nejprve ře­kl: „Obě­ti ani da­ry, zápaly ani obě­ti za hřích“ (jež se obě­tují pod­le Záko­na) „sis ne­přál a neoblíbil,“ 9 a po­tom do­dal: „Z­de jsem, abych ko­nal tvou vůli.“ Tak ruší to první, aby us­tanovil to druhé. 10 A to je ta vůle, v níž jsme jednou pro­vž­dy po­svěceni skrze obětování tě­la Ježíše Krista. 11 Každý kněz denně pokračuje v bo­ho­s­lužbě, při níž znovu a znovu přináší stejné obě­ti, které nikdy ne­mo­hou od­stranit hří­chy. 12 Kri­stus však obětoval za hří­chy je­di­nou oběť a use­dl navž­dy po Boží pravici. 13 Od té doby čeká, až mu bu­dou ne­přá­te­lé po­loženi k no­hám, 14 ne­boť je­di­nou obětí přive­dl ty, které po­svěcuje, k věčné doko­na­losti. 15 To­též nám do­svědčuje i Duch svatý. Nejdříve to­tiž říká: 16 „To­to je smlou­va, kte­rou s ni­mipo těch dnech uzavřu, praví Hospodin: Své záko­ny vložím do je­jich srd­ce a vepíši jim je do mysli,“ 17 a po­tom dodává: „Už nikdy ne­vzpo­menu­na je­jich hří­chy a zločiny.“ 18 Tam, kde jsou hří­chy odpuště­ny, nejsou už za ně po­tře­ba obě­ti. Nová a živá cesta19 Bratři, díky Ježíšově krvi teď má­me svo­bodný přístup do té pravé sva­tyně 20 tou novou a živou cestou, kte­rou nám otevřel skrze opo­nu, to jest jeho tělo. 21 Má­me také ve­likého kněze nad Božím do­mem, 22 a pro­to přistup­me s oprav­dovým srd­cem, v plné jisto­tě ví­ry, se srd­cem očištěným od špatného svědo­mí a s tělem omytým čistou vodou. 23 Drž­me se ne­o­chvějné na­děje, kte­rou vy­znává­me – vž­dyť Ten, který dal za­s­líbení, je věrný. 24 Věnuj­me se jedni druhým, po­vzbu­zuj­me se k lás­ce a k dob­rým skutkům 25 a ne­opouštěj­me naše spo­lečné shro­máždění, jak mají něk­teří ve zvyku. Radě­ji se na­po­mínej­me, a to tím více, čím více vi­dí­te, že se blíží ten den. 26 Jest­liže to­tiž po­té, co jsme po­zna­li prav­du, vědo­mě pokračuje­me v hří­chu, ne­z­bývá nám už žádná oběť za hří­chy, 27 ale jen hroz­né očekávání Božího sou­du, kdy zuřící oheň po­hl­tí jeho odpůrce. 28 Kdoko­li po­hr­dl Mo­jžíšovým záko­nem, na základě vý­po­vě­di dvou nebo tří svědků bez mi­losti umírá. 29 Před­stav­te si, čím přísnější trest za­s­luhuje ten, kdo pošlapal Božího Sy­na, přestal si cenit krve smlou­vy, jíž byl po­svěcen, a po­tu­pil Du­cha mi­losti! 30 Ví­me pře­ce, kdo řekl: „Má je po­msta, já zjednám odplatu,“ a dodal: „Hospodin bude sou­dit svůj lid.“ 31 Jak hroz­né je upadnout do ru­kou živého Bo­ha! 32 Roz­po­meň­te se na dřívější dny – ko­lik zápasů a utrpení jste po svém osvícení mu­se­li pod­stou­pit! 33 Někdy vás veřejně vy­stavova­li urážkám a po­nižování, jin­dy jste se sami po­stavi­li za ty, s ni­miž se tak­to za­cháze­lo. 34 Po­zna­li jste utrpení vězňů a s ra­dostí jste snes­li ztrá­tu svého majetku, vědo­mi si to­ho, že vás čeká lepší a trvalé bo­hatství. 35 Ne­za­hazuj­te pro­to svou smělou důvě­ru – vž­dyť bude bo­hatě odměně­na! 36 Po­tře­bujete však vy­trva­lost, abys­te vy­ko­na­li Boží vů­li, a tak do­sáh­li za­s­líbení. Vž­dyť: 37 „Už vel­mi, vel­mi brzypři­jde Ten, který má při­jít, a ne­opozdí se. 38 Můj sprave­dlivý bude žít z víry, odpadlík je mi však z duše protivný.“ 39 My ovšem ne­odpadá­me k záhu­bě, ale věří­me k záchraně.