Bible21 › Galatským › 3

Galatským

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6

Skutky a víra1 Blázniví Galatští! Kdo vás tak ob­lou­dil? Vás, kterým byl pří­mo před oči­ma vy­kres­len Ježíš Kri­stus ukřižovaný! 2 Chtěl bych se od vás do­zvědět jedno: Při­ja­li jste Du­cha díky skutkům Záko­na, ane­bo díky víře v to, co jste slyše­li? 3 Přiš­li jste o ro­zum? Za­ča­li jste Du­chem, a teď končí­te tělem? 4 To­lik jste pro­ži­li – bylo to k niče­mu, úplně k niče­mu? 5 Uděluje vám Bůh Du­cha a působí mezi vá­mi zá­zra­ky díky skutkům Záko­na, ane­bo díky víře v to, co jste slyše­li? 6 Abraham, jak je psáno, „uvěřil Bohu a ten mu to počítal za sprave­dlnost“. 7 Z toho vi­dí­te, že synové Abraha­movi jsou li­dé ví­ry. 8 Písmo před­vídalo, že Bůh osprave­dlní po­ha­ny na základě ví­ry, a tak před­po­vědělo Abraha­movi: „V to­bě do­jdou požeh­nání všech­ny národy.“ 9 Li­dé ví­ry tedy do­cházejí požeh­nání s věrným Abraha­mem. 10 Všich­ni, kdo spo­léhají na skutky Záko­na, jsou ale pod pro­kletím, ne­boť je psáno: „Pro­klet buď každý, kdo ne­plní a ne­do­držuje vše, co je za­psáno v knize Zákona.“ 11 Že Zákon před Bo­hem niko­ho ne­o­sprave­dlní, je zřejmé z to­ho, že „Sprave­dlivý bude žít z víry.“ 12 V Zákoně ovšem nejde o ví­ru, ale o skutky: „­Ten, kdo je plní, z nich bude žít.“ 13 Kri­stus nás vy­kou­pil z pro­kletí Záko­na, když se stal pro­kletím za nás (jak je psáno: „Pro­klet buď každý, kdo visí na dřevě“ ), 14 aby tak Abraha­movo požeh­nání přišlo v Kri­stu Ježíši na po­ha­ny a abychom skrze ví­ru při­ja­li za­s­líbení Du­cha. Zákon a zaslíbení15 Řeknu to po lid­s­ku, bratři. Lid­s­kou smlou­vu po schválení také nikdo ne­ruší ani k ní nic ne­při­dává. To­též platí pro 16 za­s­líbení dané Abraha­movi a jeho se­meni. Písmo tu neříká v množném čís­le: „a semenům,“ ale v jednotném: „a tvé­mu semeni,“ čímž je míněn Kri­stus. 17 Chci tím říci to­to: Zákon za­ve­dený po 430 letech nemůže zrušit smlou­vu před­tím schválenou Bo­hem, a od­vo­lat tak za­s­líbení. 18 Vy­plývá-li dě­dictví ze Záko­na, ne­vy­plývá už ze za­s­líbení. Abraha­ma však Bůh ob­da­roval skrze za­s­líbení. 19 K če­mu tedy Zákon? Byl při­dán kvů­li pro­viněním až do přícho­du toho za­s­líbeného se­mene. Byl vy­hlášen po­mo­cí an­dělů skrze pro­středníka; 20 pro­středník ovšem není pro jedno­ho, a Bůh je je­den. 21 Je tedy Zákon pro­ti Božím za­s­líbením? V žádném případě! Kdy­by tu byl Zákon, který by dokázal přinést život, po­tom by sprave­dlnost oprav­du vy­plýva­la ze Záko­na. 22 Písmo ale za­hrnulo všech­ny lidi pod hřích, aby všem věřícím nabídlo za­s­líbení za­ložené na víře v Ježíše Krista. Boží dědicové23 Než přiš­la ví­ra, byli jsme střeženi pod do­zo­rem Záko­na až do do­by, kdy mě­la být ví­ra zje­ve­na. 24 Zákon nás jako pěstoun vy­chovával ke Kri­stu, abychom moh­li být osprave­dlněni vírou. 25 Po přícho­du ví­ry už ale nejsme pod pěstou­nem. 26 Všich­ni jste se vírou v Krista Ježíše sta­li Boží­mi dět­mi. 27 Všich­ni, kdo jste pokřtěni do Krista, jste se do Krista ob­lék­li. 28 Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, ot­rok nebo svo­bodný, muž nebo že­na – všich­ni jste jedno v Kri­stu Ježíši. 29 A když jste Kri­stovi, jste símě Abraha­movo a dě­dicové pod­le za­s­líbení.