Bible21 › Galatským › 4

Galatským

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6

1 Snažím se říci, že dokud je dě­dic ne­do­spělý, ničím se ne­liší od ot­roka. Je sice pánem vše­ho, 2 ale až do ča­su určeného ot­cem zůstává pod po­ručníky a správ­ci. 3 Dokud jsme byli ne­do­spělí, byli jsme i my tak­to zot­ročeni prin­cipy to­ho­to svě­ta. 4 Když se však čas na­plnil, Bůh po­slal svého Sy­na, na­ro­zeného z že­ny, na­ro­zeného pod Záko­nem, 5 aby vy­kou­pil ty, kdo byli pod Záko­nem, abychom při­ja­li právo synov­ství. 6 A pro­tože jste synové, Bůh po­slal do našich srd­cí Du­cha svého Sy­na, vo­lajícího: „Ab­ba, Otče!“ 7 A tak už díky Bohu nejsi ot­rok, ale syn, a když syn, pak také dě­dic. Bojím se o vás8 Dokud jste ještě ne­zna­li Bo­ha, ot­roči­li jste těm, kdo při­ro­zeně nejsou žádní bo­hové. 9 Teď jste ale Boha po­zna­li (lépe řečeno: Bůh po­znal vás). Pro­č se tedy znovu ob­rací­te k těm chabým a ubo­hým prin­cipům a chcete jim znovu ot­ročit? 10 Dbá­te na dny, měsíce, ob­dobí a roky! 11 Bo­jím se o vás, aby snad všech­na moje dři­na pro vás ne­by­la zby­tečná. 12 Bratři, pro­sím vás, buď­te jako já; vž­dyť i já jsem jako vy. Ni­jak jste mi ne­u­blíži­li. 13 Jak ví­te, na za­čátku jsem vám kázal evange­li­um v těles­né sla­bosti. 14 I když můj stav byl pro vás zkouškou, ne­po­hrd­li jste mnou a ne­odmít­li mě. Při­ja­li jste mě jako Božího an­dě­la, jako Krista Ježíše! 15 Kam se podělo to vaše na­dšení? Mohu do­svědčit, že kdy­by to šlo, vy­loup­li bys­te si oči a dali mi je! 16 Stal jsem se snad vaším ne­pří­te­lem, když vám říkám prav­du? 17 Tam­ti o vás mají hor­livý zájem, ale ne­mys­lí to dobře. Chtějí vás od­loučit ode mě, abys­te hor­li­li pro ně. 18 Je dob­ré hor­lit v zájmu dob­ra, a to vž­dycky, nejen když jsem u vás. 19 Dě­ti mo­je, znovu vás v bo­les­tech rodím, dokud ve vás ne­bu­de zfor­mován Kri­stus. 20 Chtěl bych teď být s vá­mi a změnit svůj tón, ne­boť jsem nad vá­mi bez­radný. Dvě smlouvy21 Takže vy chcete být pod Záko­nem? Po­věz­te mi, slyší­te vůbec, co Zákon říká? 22 Je psáno, že Abraham měl dva sy­ny, jedno­ho z ot­ro­kyně a druhého ze svo­bodné. 23 Ten z ot­ro­kyně se ale na­ro­dil jen pod­le tě­la, kdežto ten ze svo­bodné skrze za­s­líbení. 24 Je to ji­no­taj; ty že­ny jsou dvě smlou­vy. Jed­na je z hory Si­naj a tak jako Ha­gar rodí své dě­ti do ot­ro­ctví. 25 Tato Ha­gar před­stavuje horu Si­naj v Ará­bii a od­po­vídá nynější­mu Je­ruzalé­mu, ne­boť je se svý­mi dět­mi v ot­ro­ctví. 26 Ne­bes­ký Je­ruzalém je ale svo­bodný a ten je naší matkou. 27 Je pře­ce psáno: „Raduj se, ne­plodná, ty, jež nerodíš, jásej a křič, jež nemáš bolesti! Dětí opuštěné je to­tiž mnoho, více než té, jež muže má.“ 28 Vy, bratři, jste tedy jako Izák dět­mi za­s­líbení. 29 Dnes je to stejné jako teh­dy: ten na­ro­zený pod­le tě­la pronásle­duje na­ro­zeného pod­le Du­cha. 30 Co ale říká Písmo? „Vyžeň ot­ro­ky­ni i jejího sy­na. Syn ot­ro­kyně ne­bu­de dě­dit se synem svobodné!“ 31 A tak, bratři, nejsme dět­mi ot­ro­kyně, ale té svo­bodné.