Bible21 › Galatským › 2

Galatským

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6

Bůh nikomu nestraní1 Po čtrnácti letech jsem se pak vrá­til do Je­ruzalé­ma s Barnabášem a vzal jsem s se­bou i Ti­ta. 2 Přišel jsem teh­dy na základě zje­vení. Sešel jsem se sou­kro­mě s vážený­mi vůd­ci a se­z­ná­mil je s evange­li­em, které kážu mezi po­ha­ny, aby snad můj do­savadní ani další běh ne­byl zby­tečný. 3 Žádnou obřízku teh­dy nikdo ne­vnu­coval ani mé­mu ře­cké­mu spo­lečníku Ti­tovi. 4 To jen ti vetřel­ci, ti falešní bratři se mezi nás vlou­di­li, aby vy­s­lí­di­li svo­bo­du, kte­rou má­me v Kri­stu Ježíši, a aby nás zot­roči­li. 5 Ani na chví­li jsme jim ne­u­stou­pi­li a ne­pod­da­li se, aby pro vás byla za­chová­na prav­da evange­lia. 6 Pokud jde o ty, kdo jsou po­važováni za vůd­ce (ať už jsou coko­li, mně na tom ne­záleží, Bůh ne­straní niko­mu), mně osobně nic ne­při­da­li. 7 Naopak uzna­li, že mi bylo svěřeno evange­li­um pro ne­obřezané, tak jako Pet­rovi pro obřezané. 8 Ten, který půso­bil skrze Pet­rovo apoštolství vůči obřezaným, půso­bil pře­ce i skrze mne vůči po­hanům. 9 Ja­kub, Petr a Jan, po­važovaní za slou­py církve, tedy po­zna­li, ja­kou jsem do­stal mi­lost, a poda­li mně i Barnabášovi pravice jako spo­lečníkům s tím, že my půjde­me k po­hanům a oni k obřezaným. 10 Chtě­li jen, abychom pa­ma­tova­li na chudé, o což jsem se oprav­du pilně snažil. Neodmítám tu milost11 Když ale Petr přišel do An­ti­o­chie, otevřeně jsem se mu po­stavil. Jeho chování bylo od­sou­zeníhodné: 12 nejdříve běžně jedl s po­ha­ny, ale když do­razi­li Ja­ku­bovi li­dé, za­čal se držet zpátky a od­děloval se, pro­tože se bál obřezan­ců. 13 Stejné diva­dlo za­ča­li hrát i ostatní Ži­dé, až se tím je­jich pokry­te­ctvím ne­chal strh­nout i Barnabáš. 14 Když jsem uvi­děl, jak pokul­hávají za prav­dou evange­lia, ře­kl jsem Pet­rovi pře­de vše­mi: „­Ty že jsi Žid? Sám neži­ješ jako Žid, ale jako po­han! Pro­č tedy nutíš po­ha­ny k ži­dov­ství? 15 I když jsme ro­di­lí Ži­dé, žádní hříšní po­hané, 16 ví­me, že člověka ne­mo­hou osprave­dlnit skutky Záko­na, ale jen ví­ra v Ježíše Krista. Pro­to jsme sami uvěři­li v Ježíše Krista, abychom byli osprave­dlněni Kri­stovou vírou, a ne skutky Záko­na. Skutky Záko­na pře­ce niko­ho neospravedlní!“ 17 Když tedy hledá­me osprave­dlnění v Kri­stu, poněvadž se ukazuje, že i my jsme hříšní, zna­mená to, že Kri­stus na­po­máhá hří­chu? V žádném případě! 18 Kdybych znovu stavěl, co jsem před­tím zbořil, usvědčoval bych sám sebe jako viníka. 19 Díky Záko­nu jsem ale pro Zákon mrt­vý, abych byl živý pro Bo­ha. 20 Jsem ukřižován s Kri­stem. Neži­ji už já – Kri­stus ži­je ve mně! Svůj život v tom­to těle ži­ji ve víře v Božího Sy­na, který si mě za­mi­loval a vy­dal za mě sám se­be. 21 Ne­odmítám tu Boží mi­lost. Spočívá-li to­tiž sprave­dlnost v plnění Záko­na, po­tom Kri­stus zemřel zby­tečně.