Bible21 › Daniel › 5

Daniel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12

Mene tekel1 Král Be­lša­sar jednou vy­stro­jil ve­likou hosti­nu pro tisíc svých vel­možů a v je­jich spo­lečnosti po­píjel víno. 2 Na­pit tím vínem pak Be­lša­sar po­ručil, ať při­ne­sou zlaté a stříbrné nádo­by, které jeho otec Nabukadne­zar odne­sl z je­ruzalém­ského chrá­mu: „Král z nich bude pít se svý­mi vel­moži, manžel­ka­mi a konkubínami!“ 3 A tak při­nes­li ty zlaté nádo­by odne­sené z Božího chrá­mu v Je­ruzalémě a král se svý­mi vel­moži, manžel­ka­mi a konku­bína­mi z nich pil. 4 Po­píje­li víno a oslavova­li bohy ze zla­ta a stříb­ra, z bron­zu a že­leza, ze dře­va i ka­mene. 5 Vtom se pří­mo před svícnem ob­jevi­ly prs­ty lid­ské ruky a za­čaly psát na omítku králov­ského paláce. Když král spatřil tu píšící ru­ku, 6 zble­dl hrůzou. Ko­le­na se mu roz­třás­la, že se sotva držel na no­hou. 7 Vy­kři­kl, ať přivedou kou­zelníky, mágy a jasnovid­ce. Po­tom těm babylon­ským mudrcům ře­kl: „Kdoko­li ten nápis přeč­te a vy­loží mi ho, bude ob­lečen purpu­rem, na krk do­stane zlatý řetěz a stane se třetím nej­mo­cnějším v království!“ 8 Všich­ni královští mudrci tedy před­stu­po­va­li, ale ne­dove­dli krá­li ten nápis přečíst ani vy­ložit. 9 To krále Be­lša­sa­ra vy­děsi­lo ještě víc a byl čím dál bledší. I jeho vel­moži byli zděšení. 10 Když králov­na matka us­lyše­la hla­sy krále a vel­možů, veš­la do hodovní síně. „Ať ži­ješ, krá­li, navěky!“ řek­la. „Ne­děs se to­lik a ne­buď bledý. 11 Máš ve svém králov­ství muže, v němž pře­bývá duch svatých bo­hů. Ten za dnů tvého otce pro­kázal jasno­zřivost, důvtip a moud­rost, ja­kou mívají bo­hové. Král Nabukadne­zar, tvůj otec, jej pro­to us­tanovil nej­vyšším z věšt­ců, kou­zelníků, mágů a jasnovid­ců. 12 Daniel, je­muž král dal jméno Bal­tazar, to­tiž pro­kázal vzácného du­cha, ro­zum­nost a důvtip ve vy­kládání snů, od­halování tajem­ství a řešení záhad. Nech pro­to za­vo­lat Danie­la – on ti ten nápis vyloží.“ 13 A tak Danie­la přive­dli před krále. „­Ty jsi ten Daniel z ži­dov­ských vy­hnan­ců, které můj králov­ský otec přive­dl z Judska?“ ze­ptal se ho král. 14 „S­lyšel jsem, že je v to­bě duch bo­hů a že jsi pro­kázal jasno­zřivost, důvtip a vzácnou moud­rost. 15 Před chvílí ke mně přive­dli mudrce a kou­zelníky, aby mi přečet­li a vy­loži­li ten­to nápis, ale vůbec to ne­dokáza­li. 16 O to­bě jsem ale slyšel, že dove­deš vy­kládat smy­sl a řešit záha­dy. Nuže, dokážeš-li ten nápis přečíst a vy­ložit, bu­deš ob­lečen purpu­rem, na krk do­staneš zlatý řetěz a staneš se třetím nej­mo­cnějším v království.“ 17 Daniel na to krá­li od­po­věděl: „Nech si své da­ry. Odměnit můžeš něko­ho jiného. Ten nápis ale krá­li přeč­tu a jeho smy­sl vy­ložím. 18 Slyš, krá­li! Nej­vyšší Bůh dal tvé­mu otci Nabukadne­za­rovi králov­ství, ve­likost, slávu a ve­lebnost. 19 Pro tu ve­likost, kte­rou ho ob­dařil, jej s bázní a chvěním cti­li li­dé všech národů a jazyků. Koho chtěl, za­bil, a koho chtěl, ušetřil. Koho chtěl, po­výšil, a koho chtěl, ponížil. 20 Když ale zpyšněl v srd­ci a zatvr­dil se v na­dutosti, byl ze svého králov­ského trůnu se­sazen a o svou slávu připra­ven. 21 Byl ode­h­nán pryč od li­dí a do­stal ro­zum zvíře­cí. Žil mezi divoký­mi os­ly, jedl trávu jako býk a tělo měl mokré od ro­sy, než po­znal, že nad lid­ským králov­stvím vládne Bůh Nej­vyšší a koho chce, nad ním může po­stavit. 22 Ale ty, jeho syn Be­lša­sar, ses v srd­ci ne­pokořil, přestože jsi to všech­no věděl. 23 Naopak ses po­zve­dl pro­ti Pánu ne­bes. Ne­chal sis přinést nádo­by z jeho chrá­mu a po­píjel jsi z nich se svý­mi vel­moži, manžel­ka­mi a konku­bína­mi. Oslavoval jsi bohy ze stříb­ra, zla­ta, bron­zu, že­leza, dře­va i ka­mene, kteří ne­vi­dí, nes­lyší ani nic ne­vědí – ale Bo­hu, který má v moci každý tvůj dech a každý tvůj krok, jemu jsi slávu ne­vzdal! 24 To pro­to po­slal onu ru­ku, která na­psa­la ten nápis. 25 Ten nápis zní takto: MENE MENE TE­KEL UFAR­SIN. 26 Smy­sl těch slov je následující: Mene – Bůh tvé kralování ‚sečet­l‘ a pod­tr­hl. 27 Te­kel – byl jsi ‚zvážen‘ na vahách a shledán pří­liš lehkým. 28 Pe­res – tvé králov­ství je ‚roz­pol­ceno‘ a dáno Médům a Peršanům!“ 29 Be­lša­sar hned na to přikázal, ať Danie­la ob­léknou purpu­rem, na krk mu dají zlatý řetěz a pro­hlásí ho třetím nej­mo­cnějším v králov­ství. 30 Ještě té noci pak byl babylon­ský král Be­lša­sar za­bit.