Bible21 › Daniel › 9

Daniel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12

Zhřešili jsme1 V prvním roce Darjaveše, syna Aha­sve­rova (půvo­dem Méda), jenž byl us­tano­ven vlád­cem babylon­ského králov­ství 2 – nuže v prvním roce jeho vlá­dy jsem já Daniel po­ro­zuměl z knih, že pod­le Hos­po­di­nova slova k pro­roku Je­re­miášovi po­trvá zkáza Je­ruzalé­ma se­dm­desát let. 3 Teh­dy jsem se ob­rá­til k Pánu Bo­hu, abych jej hledal v mod­lit­bách a prosbách, s po­stem, v pyt­lovině a po­pe­lu. 4 Mod­lil jsem se k Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu, a toto jsem vyznával: „Ach Pane Bože ve­liký a hroz­ný, za­chovávající smlou­vu a mi­lo­sr­den­ství těm, kdo tě mi­lu­jí a do­držují tvá přikázání! 5 Zhřeši­li jsme, zkazi­li se, jedna­li jsme zle! Vzbouři­li jsme se a od­vrá­ti­li se od tvých přikázání a zákonů. 6 Ne­po­s­lou­cha­li jsme tvé služebníky pro­roky, kteří ve tvém jménu mlu­vi­li k našim králům a vůd­cům, k našim ot­cům a všem obyva­te­lům země. 7 To­bě, Pane náš, přís­luší sprave­dlnost, nám je ale dnes han­ba – nám všem z Ju­dy, Je­ruzalé­ma i z ce­lého Iz­rae­le, v zemích blízkých i vzdálených, kamko­li jsi nás vy­hnal za všech­nu tu ne­vě­ru, jíž jsme se vůči to­bě do­pouště­li. 8 Han­ba nám, Hos­po­di­ne – nám, našim králům a vůd­cům, ja­kož i našim ot­cům, ne­boť jsme zhřeši­li pro­ti to­bě! 9 Náš Pán Bůh však má sou­cit a odpuštění, ačko­li jsme se pro­ti ně­mu vzbouři­li. 10 Ne­po­s­lou­cha­li jsme Hos­po­di­na, svého Bo­ha, a neří­di­li se jeho záko­ny, které nám předkládal skrze své služebníky pro­roky. 11 Ce­lý Iz­rael přestou­pil tvůj Zákon a od­vrá­til se, aby nes­lyše­li tvůj hlas. To pro­to na nás do­padla zlořečení a klet­by za­psané v Zákoně Božího služebníka Mo­jžíše, ne­boť jsme zhřeši­li pro­ti to­bě. 12 Na­plnil jsi své hroz­by, ji­miž jsi nás i naše vlád­ce va­roval, a do­pustil jsi na nás hroz­né neštěstí. Nikde pod ce­lým ne­bem se ne­stalo nic ta­kového, jako se stalo v Je­ruzalémě! 13 Ani když na nás přišlo všech­no to neštěstí po­psané v Zákoně Mo­jžíšově, ne­s­naži­li jsme se usmířit Hos­po­di­na, svého Bo­ha, tím, že bychom se od­vrá­ti­li od svých hříchů a uvědo­mi­li si jeho prav­du. 14 Hos­po­din pro­to ne­opo­mněl do­pustit na nás to neštěstí. Hos­po­din, náš Bůh, je to­tiž sprave­dlivý ve všech svých skutcích, my jsme ho ale ne­po­s­lou­cha­li. 15 Ano, Pane Bože náš, ty jsi mo­cnou ru­kou vy­ve­dl svůj lid z Egyp­ta a zís­kal sis jméno, které máš až dodnes; my jsme však zhřeši­li a jedna­li jsme zle! 16 Ach Pane, který vž­dy jednáš sprave­dlivě, od­vrať pro­sím svůj prudký hněv od svého měs­ta Je­ruzalé­ma, od své svaté ho­ry. Vž­dyť kvů­li našim hříchům, kvů­li ne­pravos­tem našich ot­ců se Je­ruzalém i tvůj lid staly terčem po­smě­chu pro všech­ny oko­lo. 17 Nyní te­dy, Bože náš, vy­s­lyš mod­lit­by a pros­by svého služebníka. Kvů­li sobě samé­mu, Pane, roz­jasni svou tvář nad svou zpustošenou sva­tyní. 18 Na­kloň své ucho, Bože můj, a slyš! Otevři své oči a po­hlédni na naše tros­ky, na město, jež nese tvé jméno! Ne­pro­sí­me tě pro svou vlastní sprave­dlnost, ale pro tvůj ve­liký sou­cit. 19 Ach Pane, slyš! Ach Pane, odpu­sť! Ach Pane, na­s­lou­chej a jednej! Kvů­li sobě samé­mu, Bože můj, ne­o­tá­lej, vž­dyť tvé město i tvůj lid nese tvé jméno!“ Sedmdesát týdnů20 Ještě když jsem se mod­lil a vy­znával svůj hřích i hřích svého lidu Iz­rae­le a pro­sil jsem Hos­po­di­na, svého Bo­ha, o sli­tování nad jeho sva­tou ho­rou 21 – nuže ještě když jsem se mod­lil, vtom ke mně náhle při­letěl onen Gab­ri­el, je­hož jsem před­tím spatřil ve vi­dění, a do­tkl se mě. Bylo to v době večerní obě­ti. 22 „Danieli,“ pro­mlu­vil ke mně zřetelně, „jsem tu teď pro­to, abych ti zjevil tajem­ství. 23 Hned, jakmi­le ses za­čal mod­lit, byla vy­s­lá­na od­po­věď a já jsem ti ji přišel vy­ří­dit. Jsi vel­mi draho­cenný. Dobře tedy po­s­lou­chej má slova a po­ro­zuměj tomu vi­dění: 24 Se­dm­desát týdnů je lhů­ta určenátvé­mu lidu i svaté­mu městu, aby ta vzpoura skonči­laa na­stal ko­nec hříchu, aby očiště­na byla ne­pravos­ta sprave­dlnost přiš­la navěky, aby se zpečeti­lo pro­ro­cké vi­děnía po­mazán byl Nej­světější ze svatých. 25 A pro­to věz a rozuměj: Od vy­dání nařízení, aby byl Je­ruzalém obnoven, až k Mesiáši vůd­cised­me­ro týdnů uplyne a še­desát dva týdny. Jeruzalém bude obno­veni s náměstím a příkopem, přestože ča­sy bu­dou zlé. 26 Až dvaaše­desát týdnů uplyne, Mesiáš bude za­bit a opuštěn. To město i sva­ty­ni uvrh­ne do zkázy­lid vůd­ce, který přichází. Jeho ko­nec při­jde jako povodeň; i když boj po­trvá až do konce, je roz­hodnuto o zkáze! 27 On po­tvrdí smlou­vu s mno­hý­miv týdnu posledním. Až pak ten tý­den do­jde do půli, obětem i darům ko­nec učiní. Otřesná ohavnost se v chrámě objeví, než niči­te­le za­chvátíko­nec mu určený.“