Bible21 › Daniel › 10

Daniel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12

Byl jsem vyslán za tebou1 Ve třetím roce per­ského krále Ký­ra se Danie­lovi zvané­mu Bal­tazar do­stalo zje­vení a on je po­chopil, když mu byl ve vi­dění vnuknut jeho výklad. To po­sel­ství je prav­divé a týká se ve­likého bo­je. 2 Já Daniel jsem v té době držel třítý­denní smu­tek. 3 Ne­je­dl jsem žádné vy­brané pokr­my, maso ani víno jsem ne­vzal do úst a ne­po­tíral jsem se žádnou mastí, dokud ty tři týd­ny ne­u­plynuly. 4 Čtyři­a­dvacátého dne prvního měsíce jsem stál na bře­hu ve­liké ře­ky Tigris. 5 Zve­dl jsem oči a hle, spatřil jsem jakéhosi muže oděného plátnem a přepásaného na bo­cích pá­sem z ryzího zla­ta. 6 Tělo měl jako z chry­so­li­tu, tvář jako blesk, oči jako hořící po­chodně, paže a nohy jako třpyt leštěného bron­zu a jeho hlas zněl jako burácení zástupů. 7 Já Daniel jsem byl je­diný, kdo to vi­dění spatřil. Muži, kteří byli se mnou, je ne­vi­dě­li, ale padla na ně ta­ková hrůza, že se utíka­li schovat. 8 Zůstal jsem tedy sám. Jakmi­le jsem to ve­liké vi­dění spatřil, všech­na sí­la mě opusti­la, zble­dl jsem jako mrt­vý a ne­mohl jsem se vzchopit. 9 Po­tom za­burácel jeho hlas, a jakmi­le jsem ten hlas us­lyšel, padl jsem v mráko­tách tváří k ze­mi. 10 Vtom se mě do­tkla ruka a za­třás­la mnou, takže jsem se zve­dl na ko­le­na a dlaně. 11 „Danie­li drahý,“ os­lovil mě, „peč­livě po­s­lou­chej, co ti budu ří­kat, a po­stav se, ne­boť jsem byl vy­s­lán za tebou.“ Když ke mně pro­mlu­vil tato slova, s ro­ze­chvěním jsem vstal. 12 Teh­dy pokračoval: „Ne­boj se, Danie­li. Už od prvního dne, kdy ses ke své­mu Bohu za­čal mod­lit za po­ro­zumění a pokořovat se před ním v po­stu, byly tvé pros­by vy­s­lyše­ny a já při­cházím s od­po­vědí na ně. 13 Je­den­a­dvacet dnů se ale pro­ti mně stavěl kníže per­ského králov­ství, než mi přišel na po­moc Mi­chael, je­den z předních knížat. Zdržel jsem se tedy u per­ských králů, 14 ale teď jsem přišel, abych ti vy­svět­lil, co po­tká tvůj lid v po­sledních dnech. To vi­dění je to­tiž o bu­dou­cích časech.“ 15 Když ke mně mlu­vil, byl jsem skloněn tváří k ze­mi, ne­schopen slova. 16 Vtom se kdo­si podobný člověku do­tkl mých rtů. Otevřel jsem tedy ús­ta, abych pro­mlu­vil. „Můj pane,“ ře­kl jsem té po­stavě pře­de mnou, „kvů­li tomu vi­dění jsem pře­možen bo­lestí a ne­mo­hu se vzchopit. 17 Copak s te­bou, pane, může mlu­vit někdo, jako jsem já, tvůj služebník? Všech­na sí­la mě opusti­la a ne­mo­hu se ani nadechnout.“ 18 Ten kdo­si podobný člověku se mě však znovu do­tkl a po­sí­lil mě. 19 „Ne­boj se, drahý!“ ře­kl mi. „Pokoj to­bě. Naber sílu a vzchop se!“ Když ke mně mlu­vil, byl jsem po­sílen a ře­kl jsem: „Mluv, pane, ne­boť jsi mě posílil.“ 20 Teh­dy pro­mlu­vil: „Víš, pro­č jsem za te­bou přišel? (Br­zy se to­tiž mu­sím vrá­tit, abych bo­joval s knížetem Per­sie, a po­tom při­jde ještě kníže Ře­cka.) 21 Nuže, mu­sím ti ozná­mit, co je za­psáno v Knize prav­dy. (Nikdo však se mnou ne­spo­jil síly v boji pro­ti nim, je­dině Mi­chael, váš kníže.