Bible21 › Daniel › 6

Daniel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12

Ve lví jámě1 Králov­ství pak ob­držel Darjaveš Méd­ský ve věku dvaaše­desá­ti let. 2 Darjaveš se roz­ho­dl us­tanovit po ce­lém králov­ském území sto dvacet sa­trapů 3 a nad nimi tři vezí­ry, z ni­chž jedním byl Daniel. Sa­tra­po­vé se zod­po­vída­li vezírům, aby tím ne­byl ob­těžován král. 4 Daniel pak mezi vezí­ry a sa­trapy na­to­lik vy­nikal svým vzácným du­chem, že mu král za­mýš­lel svěřit ce­lé králov­ství. 5 Vezíři a sa­tra­po­vé se pro­to snaži­li najít na Danie­lově vládní službě něja­kou chybu. Ne­moh­li ale žádnou chybu ani ne­dba­lost najít, pro­tože byl spo­leh­livý a žádného po­chybení ani ne­dba­losti se ne­do­pustil. 6 Na­ko­nec si ti muži řek­li: „­Na toho Danie­la nikdy nic nena­jde­me, leda by se to týkalo jeho náboženství.“ 7 A tak se ti vezíři a sa­tra­po­vé na­hrnu­li ke krá­li a zvo­la­li: „Ať ži­ješ, krá­li Darjaveši, navěky! 8 Všich­ni královští vezíři, hej­tmani, sa­tra­po­vé, rád­ci a místo­držící se usnes­li, že by se mělo vy­dat králov­ské nařízení po­tvrzující ten­to výnos: Každý, kdo by se v příštích třiceti dnech mod­lil k jaké­mu­ko­li bohu nebo člověku kro­mě te­be, krá­li, bude ho­zen do lví jámy. 9 Nuže, krá­li, po­tvrď ten edikt svým podpi­sem, aby pod­le ne­po­mí­jivého záko­na Médů a Peršanů ne­mohl být změněn.“ 10 A tak král Darjaveš ten edikt po­de­psal. 11 Když se Daniel do­zvěděl, že byl vy­dán ta­kový předpis, šel do­mů, kde měl v horní místnosti okna otevřená směrem k Je­ruzalé­mu. Třikrát denně tam pokle­kal, aby se mod­lil ke své­mu Bohu a vzdával mu chválu tak jako před­tím. 12 Vtom se ale dovni­tř na­hrnu­li ti muži a přistih­li Danie­la, jak se mod­lí k Bohu a pro­sí ho o po­moc. 13 Šli tedy za králem a připo­mně­li mu onen králov­ský edikt: „Ne­po­de­psal jsi snad výnos, že každý, kdo by se v příštích třiceti dnech mod­lil k jaké­mu­ko­li bohu nebo člověku kro­mě te­be, krá­li, bude ho­zen do lví jámy?“ „To slovo platí,“ přisvědčil král, „­pod­le ne­po­mí­jivého záko­na Médů a Peršanů.“ 14 Na to krá­li řek­li: „Daniel, ten ži­dov­ský vy­hnanec, si z te­be, krá­li, ani z edik­tu, který jsi po­de­psal, nic ne­dělá. Třikrát denně se mod­lí ty své modlitby!“ 15 Když to král us­lyšel, ve­lice se za­rmou­til. Roz­hodně chtěl Danie­la za­chránit, a usi­loval o jeho záchranu až do zápa­du slun­ce. 16 Teh­dy se ale ke krá­li znovu na­hrnu­li ti muži a naléha­li na něj: „Pa­ma­tuj, krá­li, že pod­le záko­na Médů a Peršanů nemůže být žádný králov­ský edikt ani roz­kaz změněn!“ 17 Na­ko­nec tedy král vy­dal roz­kaz, ať Danie­la přivedou a hodí ho do lví jámy. Král teh­dy Danie­lovi ře­kl: „Kéž tě tvůj Bůh, je­muž věrně sloužíš, zachrání!“ 18 Když pak při­nes­li ka­mennou des­ku a přikry­li s ní ústí té jámy, král ji za­pečetil svým prs­tenem i prs­te­ny svých vel­možů, aby se na Danie­lově osu­du už ne­dalo nic změnit. 19 Po­tom se král ode­bral do paláce. Odmí­tl jídlo i obvyklé ra­dovánky a ce­lou noc ne­spal. 20 Ráno hned za úsvi­tu král vstal a spě­chal ke lví jámě. 21 Jakmi­le se k ní při­blížil, za­vo­lal sevřeným hla­sem na Danie­la: „Danie­li, služebníku živého Bo­ha! Dokázal tě tvůj Bůh, je­muž věrně sloužíš, za­chránit před lvy?“ 22 „Ať ži­ješ, krá­li, navěky!“ od­po­věděl mu Daniel. 23 „Můj Bůh po­slal svého an­dě­la, aby těm lvům za­vřel tlamy. Vůbec mi ne­u­blíži­li, ne­boť jsem byl před Bo­hem shledán ne­vinným. A ani to­bě, krá­li, jsem ne­pro­ve­dl nic zlého.“ 24 Král se ve­lice za­ra­doval a hned přikázal, ať Danie­la vy­táhnou z jámy. Když ho z té jámy vy­táh­li, nenaš­li na něm ani škrábnutí, pro­tože věřil ve svého Bo­ha. 25 Na králův roz­kaz pak přive­dli ty muže, kteří Danie­la na­pad­li, a ho­di­li je do lví jámy i s je­jich žena­mi a dět­mi. Ještě než do­pad­li na dno, lvi se na ně vrh­li a roz­tr­ha­li je na ku­sy. 26 Král Darjaveš pak na­psal li­dem všech národů a jazyků: Hojný pokoj vám! 27 Tím­to nařizu­ji, aby všu­de, kam sahá má králov­ská moc, li­dé s bázní a chvěním cti­li Danie­lova Boha. Neboť on je Bůh živý, on trvá navěky. Jeho králov­ství se ne­zhroutía jeho vláda nikdy ne­s­končí. 28 On umí vy­svo­bo­dit a zachránit, on koná divy a zá­zra­kyjak na nebi tak i na zemi. On Danie­la za­chránil ze spárů lvích! 29 A tak se Danie­lovi za vlá­dy Darjaveše a Ký­ra Per­ského dobře daři­lo.