Bible21 › Daniel › 2

Daniel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12

Králův sen1 Ve druhém roce své vlá­dy měl Nabukadne­zar sen, který ho roz­rušil tak, že ne­mohl spát. 2 Král si pro­to ne­chal za­vo­lat věšt­ce, kou­zelníky, ča­roděje a mágy, aby mu po­vědě­li, co se mu zdálo. Když přiš­li a stanu­li před králem, 3 ře­kl jim: „Z­dál se mi sen, který mě roz­rušil. Mu­sím se do­zvědět, co znamená.“ 4 Mágo­vé krá­li od­po­vědě­li: (ara­mej­s­ky) „Ať ži­ješ, krá­li, navěky! Rač nám pro­sím ten sen vy­právět a my jej vyložíme.“ 5 Král ale mágům ře­kl: „Tím­to pro­hlašu­ji: Pokud mi ne­sdělí­te onen sen i jeho výklad, ne­chám vás rozčtvrtit a vaše domy ob­rá­tit v smetiště. 6 Pokud mi však sen i jeho výklad sdělí­te, za­hrnu vás da­ry, odměna­mi a vy­soký­mi po­cta­mi. Nuže, po­věz­te mi, co se mi zdálo a co to znamená.“ 7 Znovu tedy krá­li od­po­vědě­li: „Ne­chť nám král pro­sím vy­práví ten sen a my jej vyložíme.“ 8 Král však ře­kl: „Je mi to jasné! Snaží­te se zís­kat čas, pro­tože ví­te, že jsem pro­hlásil: 9 ‚Pokud mi ne­po­ví­te, co se mi zdálo, čeká vás je­diný trest.‘ Do­mlu­vi­li jste se, že mi bu­dete namlou­vat lži a báchorky, dokud mě to ne­přejde. Nuže, po­věz­te mi ten sen, ať po­znám, že mi ho dove­dete i vyložit!“ 10 Mágo­vé na to krá­li od­po­vědě­li: „Žádný člověk na zemi ne­dokáže králov­ské Výsosti sdě­lit, co žádá. Žádný král, jakko­li ve­liký a mo­cný, nikdy nic ta­kového od žádného věšt­ce, kou­zelníka ani mága nežádal. 11 Král žádá ne­možné. Nikdo to jeho Výsosti ne­dokáže sdě­lit, kro­mě bo­hů, kteří však mezi smr­telníky nebydlí.“ 12 To krále rozhněvalo. Roz­lí­til se tak, že naří­dil po­pravy všech mudrců v Babylo­nu. 13 Jakmi­le to nařízení vy­šlo, za­ča­li mudrce po­pravovat a hleda­li také Danie­la a jeho přá­te­le, aby je po­pravi­li. 14 Když Ari­och, ve­li­tel králov­ské stráže, vy­šel po­bíjet babylon­ské mudrce, Daniel s ním pro­mlu­vil moud­ře a uváž­livě. 15 Os­lovil králova zmo­cněn­ce Ari­o­cha tak­to: „Čím to, že král vy­dal tak přísný rozkaz?“ A když mu Ari­och ce­lou věc po­věděl, 16 Daniel šel za králem a požádal o čas, aby mu mohl sen vy­ložit. 17 Po­tom se Daniel vrá­til do­mů a ce­lou věc po­věděl svým přá­te­lům Chananiášovi, Mišae­lovi a Aza­ri­ášovi: 18 Ať pro­sí Boha ne­bes o sli­tování ohledně toho tajem­ství, aby Daniel a jeho přá­te­lé ne­by­li po­pra­veni s ostatní­mi babylon­ský­mi mudrci. 19 V noci pak Danie­lovi bylo to tajem­ství zje­veno ve vi­dění. Daniel pro­to chvá­lil Boha ne­bes 20 a řekl: „Chváleno buď jméno Božíod věků až na věky – ­moud­rost a sí­la jemu náleží! 21 On mění ča­sy a období, sesazuje krále a jiné nastolí. Mudrce ob­dařuje moudrostí, rozumným dává po­znání. 22 Zje­vuje věci skryté v hlubinách, on ví, co leží v tmách, a svět­lo u něj pře­bývá. 23 Chválím tě a oslavu­ji, Bože ot­ců mých – ­moud­rost a sílu dal jsi mi! Oznámil jsi mi, zač jsme tě prosili, oznámil jsi nám sen královský!“ Bůh zjevuje tajemství24 S tím se pak Daniel vy­dal za Ari­o­chem, kterého král po­věřil po­prava­mi babylon­ských mudrců. Přišel za ním a ře­kl mu: „Ne­po­pravuj babylon­ské mudrce! Vez­mi mě ke krá­li a já mu ten sen vyložím.“ 25 Ari­och vzal Danie­la rych­le ke krá­li a tak­to ho ohlásil: „Našel jsem mezi jud­ský­mi vy­hnan­ci muže, který krá­li vy­loží jeho sen.“ 26 Král se tedy Danie­la zvaného Bal­tazar ze­ptal: „­Ty bys mi uměl sdě­lit, co jsem vi­děl ve snu a co to znamená?“ 27 Daniel krá­li od­po­věděl: „­Tajem­ství, na něž se král ptá, mu ne­dokáže vy­svět­lit žádný mudrc, kou­zelník, věš­tec ani jasnovi­dec. 28 Na nebi je však Bůh, který zje­vuje tajem­ství. Ten krá­li Nabukadne­za­rovi ukázal, co se stane v po­sledních dnech. Sen a vi­dění, která jsi v mys­li vi­děl na lůžku, jsou násle­dující: 29 Když jsi, krá­li, ležel na lůžku, přemýš­lel jsi o tom, co se bude dít v bu­dou­cnu, a Ten, který zje­vuje tajem­ství, ti ukázal, co se stane. 30 Mně to tajem­ství ne­bylo zje­veno pro­to, že bych byl moud­řejší než všich­ni ostatní, ale pro­to, aby se král do­zvěděl, co to zna­mená, a abys po­ro­zuměl to­mu, o čem jsi přemýš­lel. 31 Nuže, krá­li, měl jsi vi­dění a hle, spatřils ja­kou­si ve­likou so­chu. Byla to ohrom­ná so­cha ne­o­byčejného vzhle­du. Tyči­la se před te­bou a bu­di­la hrů­zu. 32 Hlava té so­chy byla z čis­tého zla­ta, hruď a paže ze stříb­ra, bři­cho a boky bronzové, 33 steh­na že­lez­ná a nohy zčásti že­lez­né a zčásti hliněné. 34 Díval ses a hle, ze skály se bez do­tyku lid­ské ruky vy­lo­mil ká­men, za­sáhl so­chu do že­lez­ných a hliněných no­hou a roz­drtil je. 35 Vtom se všech­no to že­le­zo, hlí­na, bronz, stříbro a zla­to roz­padlo na kous­ky – jako plevy, když se v létě mlátí obi­lí. Vítr je roz­ne­sl, že po nich ne­zbylo památky. Ale ten ká­men, který so­chu za­sáhl, se stal ve­likou ho­rou a za­plnil ce­lou zem. 36 To­lik sen. Teď po­ví­me králov­ské Výsosti jeho výklad. 37 Ty, krá­li, jsi král králů, pro­tože ti Bůh ne­bes dal králov­ství a moc, sílu i slávu. 38 Dal ti do ru­kou ce­lý obyd­lený svět, všech­ny li­di, zvěř i ptactvo, a uči­nil tě vlád­cem nad tím vším. Ty jsi ta zlatá hlava. 39 Po to­bě ale po­vstane jiné králov­ství, slabší než to tvé, a po něm třetí králov­ství, bronzové, které ovládne ce­lý svět. 40 Na­ko­nec při­jde čtvr­té králov­ství, silné jako že­le­zo. Že­le­zo to­tiž vše roz­bíjí a dr­tí, a jako že­le­zo vše roz­bíjí, tak bude i ono králov­ství vše roz­bíjet a ničit. 41 A že jsi vi­děl nohy a prs­ty zčásti hliněné a zčásti že­lez­né zna­mená, že to králov­ství bude roz­dělené. Bude však mít v sobě něco ze síly že­leza, ne­boť jsi vi­děl do té obyčejné hlí­ny při­míšené že­le­zo. 42 Prs­ty no­hou zčásti že­lez­né a zčásti hliněné zna­menají, že to králov­ství bude zčásti silné a zčásti křehké. 43 A že jsi vi­děl že­le­zo smíšené s obyčejnou hlínou zna­mená, že se lid­ská poko­lení bu­dou mí­sit, ale držet spo­lu ne­bu­dou, tak jako že­le­zo ne­d­rží s hlínou. 44 Za dnů těch králů však Bůh ne­bes na­sto­lí králov­ství, které se nikdy ne­zhroutí, králov­ství, které si ne­přivlastní žádný lid. To králov­ství roz­dr­tí a ukončí všech­na ostatní králov­ství, samo pak po­trvá navěky. 45 To je smy­sl vi­dění, v němž jsi spatřil, jak se ze skály bez do­tyku lid­ské ruky vy­lo­mil ká­men a roz­drtil že­le­zo, bronz, hlínu, stříbro i zla­to. Ve­liký Bůh ukázal krá­li, co se bude dít v bu­dou­cnu. Ten sen je prav­divý a jeho výklad jistý.“ 46 Král Nabukadne­zar padl před Danie­lem na tvář a klaněl se mu. Naří­dil také, ať se na jeho počest obě­tují obě­ti a vonné ka­di­dlo. 47 Po­tom král ře­kl Danie­lovi: „Váš Bůh je oprav­du Bůh bo­hů, Pán králů a zje­vova­tel tajem­ství – vž­dyť tys mi to tajem­ství dokázal vyjevit!“ 48 Král pak Danie­la po­výšil a za­hrnul ho množstvím vzácných darů. Jmenoval ho správ­cem ce­lé pro­vin­cie Babylon a také nej­vyšším ze všech babylon­ských mudrců. 49 Na Danie­lovu žádost pak správou babylon­ské pro­vin­cie po­věřil Ša­d­ra­cha, Meša­cha a Abednega. Sám Daniel ovšem zůstával na králov­ském dvoře.