Bible21 › Daniel › 8

Daniel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12

Otřesná vzpoura1 Ve třetím roce vlá­dy krále Be­lša­sa­ra jsem já Daniel měl další vi­dění, jež následovalo po onom před­chozím. 2 V tom­to vi­dění jsem se vi­děl v králov­ském sí­delním městě Súsách v pro­vin­cii Elam; stál jsem v tom vi­dění u ře­ky Ulaj. 3 Zve­dl jsem oči a hle, spatřil jsem na bře­hu jakéhosi be­ra­na se dvě­ma ro­hy. Oba rohy měl dlouhé, je­den však byl de­lší než druhý, ačko­li vy­ros­tl pozdě­ji. 4 Vi­děl jsem toho be­ra­na trkat na západ, na se­ver i na jih; žádné zvíře nemělo sílu mu odo­lat a ne­bylo před ním žádné po­mo­ci. Dělal si, co chtěl, a stále mo­hutněl. 5 Za­tím­co jsem o tom přemýš­lel, hle, od zápa­du uháněl přes ce­lou zemi ko­zel s velko­lepým ro­hem mezi oči­ma, sotva se země do­týkal. 6 Jakmi­le se při­blížil k tomu dvou­ro­hé­mu be­ranovi, kterého jsem vi­děl stát na bře­hu, zuřivě pro­ti ně­mu vy­razil. 7 Vi­děl jsem, jak na be­ra­na vztekle útočí, vráží do něj a lá­me mu oba ro­hy. Be­ran neměl sílu mu odo­lat. Ko­zel ho srazil k ze­mi, du­pal po něm a be­ranovi ne­bylo žádné po­mo­ci. 8 Ko­zel mo­hutněl dál a dál. Když byl ale na vr­cho­lu sil, jeho ve­liký roh se zlo­mil a místo něj vy­rost­ly do čtyř světových stran čtyři jiné velko­lepé ro­hy. 9 Z jedno­ho z nich po­tom vy­razil jakýsi ne­pa­trný roh, který se však ne­smírně roz­máhal k ji­hu, k výcho­du i k Nád­herné ze­mi. 10 Rozmohl se až k ne­bes­ké­mu zástu­pu a něk­teré hvěz­dy toho voj­s­ka str­hl na zem a pošlapal je. 11 Ve svém roz­ma­chu se po­stavil dokon­ce i pro­ti Knížeti ne­bes­kého zástu­pu, když zrušil každo­denní oběť a zpustošil jeho sva­ty­ni. 12 Voj­sko i každo­denní oběť mu při té vzpouře byly vy­dá­ny do ru­kou. Srazil prav­du na zem a daři­lo se mu vše, co podnikal. 13 Po­tom jsem slyšel mlu­vit jedno­ho svatého a jiný svatý se ho ze­ptal: „Jak dlouho po­trvá, co bylo v tom vi­dění – ta otřes­ná vzpoura, zrušení každo­denní obě­ti, vy­dání sva­tyně a pošlapání vojska?“ 14 „Bu­de to 2 300 večerů a jiter,“ od­po­věděl mu. „Pak bude sva­tyně znovu obnovena.“ 15 Já Daniel jsem sledoval to vi­dění a snažil se je po­chopit, když vtom pře­de mnou náhle stanu­la ja­ko­by mužská po­stava. 16 Nad Ulajem jsem teh­dy us­lyšel lid­ský hlas, jak vo­lá: „Gab­ri­e­li, vy­svět­li mu to vidění!“ 17 Vy­kročil tedy směrem ke mně, a když se při­blížil, padl jsem v hrůze tváří k ze­mi. Teh­dy mi ře­kl: „Ro­zuměj, lid­ský synu, že to vi­dění platí pro po­slední čas.“ 18 Když ke mně mlu­vil, ležel jsem v mráko­tách tváří k ze­mi. Po­tom se mě do­tkl, po­stavil mě na nohy 19 a ře­kl: „Hle, ukážu ti, co se stane v ča­se po­sledního hněvu; to vi­dění to­tiž platí pro určený po­slední čas. 20 Ten dvou­ro­hý be­ran, je­hož jsi vi­děl, jsou králové Mé­die a Per­sie. 21 Ten bra­datý ko­zel je král Ře­cka a ve­liký roh mezi jeho oči­ma je první ře­cký král. 22 To, že se zlo­mil a místo něj po­vstaly čtyři jiné, zna­mená, že z jeho národa po­vstanou čtyři králov­ství, ale ne s jeho si­lou. 23 Ke kon­ci je­jich kralování po­vstane k dovršení vzpou­ry král ne­smírně su­rový a záludný. 24 Získá ob­rov­s­kou moc, ale ne svou vlastní si­lou. Způsobí ne­vídanou zká­zu a podaří se mu vše, co podnikne. Bude hu­bit mo­cné bo­jovníky i svatý lid 25 a díky jeho chyt­rosti se bude dařit blu­du. Ve své na­dutosti znena­dání zpustoší mno­hé náro­dy, až se na­ko­nec po­staví pro­ti Knížeti knížat, a teh­dy bude bez přispění lid­ské ruky zničen. 26 Vi­dění o veče­rech a ji­t­rech, které ti bylo sděleno, je prav­divé. Ty ho však za­chovej v tajnosti, ne­boť se týká vzdálené budoucnosti.“ 27 Já Daniel jsem teh­dy kle­sl vy­čerpáním a dlouhé dny jsem sto­nal, než jsem mohl znovu vstát a věnovat se službě krá­li. I na­dále jsem však byl tím vi­děním otřesen a ne­mohl je po­chopit.