Bible21 › Kazatel › 12

Kazatel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12

Než slunce zhasne1 Pa­ma­tuj na svého Stvořitele, dokud jsi ještě mlád, dříve než při­jdou zlé dny a roky, o kterých řekneš: Nemám je rád! 2 Dřív než ti slun­ce zhasnet­ak jako svět­lo měsíce a hvěz­da než se ob­lo­ha znovu­temný­mi mra­ky za­táh­ne. 3 Strážcové domu se teh­dy rozechvějí, udatní mužové se přikrčí, prořídnou řa­dy těch, jež v mlýnku mlely, ty, jež vy­hlíže­ly z oken, se do tmy po­noří. 4 Teh­dy se za­vřou dveře do ulice a mlýnek zvol­na umlkne, budeš se pro­bou­zet šve­ho­lením ptáků, všechny písně však bu­dou za­střené. 5 Teh­dy se člověk za­čne bát výše­ka každá ces­ta hroz­bu znamená, mandloň roz­kvete bílým květem, příliš těžká je i ko­bylkaa všech­na chuť se ztratila. Člověk od­chází do věčného domu, ulicí krouží truchlící. 6 Pa­ma­tuj na svého Stvořitele, dřív než se přetrh­ne stříbrná šňůraa zlatá mísa než se rozbije, dřív než se roz­tříští džbán nad pra­mene­ma kolo u stud­ny se roz­lá­me, 7 než se prach vrátí do země, kde býval, a duch se vrátí k Bo­hu, jenž ho da­roval. 8 Marnost nad marnost, ře­kl Kaza­tel, všech­no je marnost. Epilog9 Nejenže byl Kaza­tel moud­rý – své­mu vědění také učil pro­stý lid. Vy­s­le­chl, zkou­mal a také upravil mno­há přís­loví. 10 Kaza­tel hledal výstižná slova a sepsal po­ctivé a pravé výroky. 11 Slova mudrců jsou jako bodce, sbírky výroků jsou hře­by za­tlu­čené – všech­ny po­cházejí od téhož Pastýře. 12 Coko­li je navíc, toho se va­ruj, synu. Píše se to­lik knih, že to ne­be­re kon­ce, a pří­lišné bádání člověka unaví. 13 Zde je sou­hrn vše­ho, co jsi slyšel: Měj bázeň před Bo­hem a plň jeho přikázání – vž­dyť to je pro člověka vším. 14 Bůh bude sou­dit vše, co se děje, i to skryté, ať už to bylo dob­ré ane­bo zlé.