Bible21 › Kazatel › 11

Kazatel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12

Neskládej ruce1 Po­sí­lej svůj chléb po vodě – po ča­se znovu na­jdeš jej. 2 Roz­děl vše na sedm nebo i osm dílů, vždyť ne­víš, co zlého může po­tkat zem. 3 Když se ob­la­ka na­plní vodou, průtrž se na zemi vylije. Když spadne strom, zůstane ležet, ať padl k jihu nebo na se­ver. 4 Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje, kdo hledí na mra­ky, nikdy ne­sk­li­dí. 5 Tak jako ne­ro­zumíš cestě větruane­bo zárodku v lůnu těhotné, stejně tak ne­ro­zumíš dílu Boha, jenž působí to vše. 6 Roz­sívej zrá­na svo­je zrno­ani zveče­ra své ruce ne­sklá­dej – vž­dyť ne­víš, zda se zdaří to, či ono, či zda je stejně dob­ré obo­jí. Raduj se z mládí7 Jak sladké je svět­lo; vi­dět slun­ce je tak příjemné! 8 Jakko­li dlouho člověk ži­je, ze všech těch let ať se ra­duje – ať ale při­tom pa­ma­tuje, ko­lik jej čeká dnů v temno­tě. Vše, co při­jde, je zmar. 9 Ra­duj se, mladíku, ze svého mládí; ze srd­ce ve­sel se, dokud jsi mlád. Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce, za tím, co vi­díš svý­ma očima. Buď si však vědom, že s tím­to všímpřed Božím sou­dem bu­deš stát. 10 Zár­mu­tek si k srd­ci ne­připouštěja všech­ny po­tíže drž si od tě­la – vž­dyť dětství a mládí je marnost pr­chavá!