Bible21 › Kazatel › 7

Kazatel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12

Ve stínu moudrosti1 Lepší je dob­ré jméno než nej­lepší olej, den smrti je lepší než den zro­zení. 2 Lepší je vejít do domu smutku­než­li do domu veselí. Každého člověka čeká ko­nec – kdo je naživu, ať na to po­mys­lí! 3 Lepší je zár­mu­tek než­li smích, smutná tvář srd­ce zve­le­bí. 4 Srd­ce moud­rých je v do­mě truchlení, srdce hlupáků v do­mě zábavy. 5 Lepší je vy­s­lech­nout výtky mudrcůnež­li po­s­lou­chat písničky hlupáků. 6 Jako když pod hrn­cem za­praští roští, tak rych­le vy­hoří hlupákův smích. I to je marnost! 7 Nátlak i z moud­rého udělá blázna, úplatek kazí srd­ce člověka. 8 Lepší je, když něco končí, než když to začíná; lepší je trpě­livý než ten, kdo se na­dýmá. 9 Ne­buď sna­dno po­pud­livý k hněvu, mrzutost odpočívá v klíně hlupáků. 10 Neříkej: Kde jsou ty staré dob­ré časy? Takové otáz­ky není moud­ré klást. 11 Moud­rost je dob­rá jako zděděné jmění, prospěšná je těm, kdo vi­dí svět­lo dne. 12 Být za­štítěn moud­rostíje jako být za­štítěn penězi, poznání moud­rosti však má výhodu: ty, kdo ji mají, drží naživu. 13 Po­hleď na Boží dílo – kdo může na­rovnat, co on pokřivil? 14 V dob­rý den užívej štěstí a ve zlý den si uvědom, že Bůh jej uči­nil tak jako ten druhý, aby si člověk nikdy ne­byl jist, co skrývá bu­dou­cnost. Viděl jsem všechno15 Za dnů své marnosti jsem vi­děl všech­no: Sprave­dlivý umírá i se svou sprave­dlností, zlý ži­je dlouho i se svou špatností. 16 Ne­bývej pří­liš sprave­dlivý ani přeh­naně moud­rý. Pro­č se máš trápit? 17 Ne­buď však ani pří­liš zlý a také ne­buď bláhový. Pro­č máš předčasně umřít? 18 Toho je dob­ré se držet a tam­to­ho se ne­pouštět; kdo je bo­ha­bojný, do­drží obo­jí. 19 Moud­rost je moud­ré­mu větší si­lou­než deset vlád­ců ve městě. 20 Na zemi není je­diný spravedlivý, který by ko­nal dob­ro a ne­hřešil. 21 Ne­sta­rej se o všech­no, co se kde říká, abys nes­lyšel klet­by svého ot­roka. 22 Ve vlastním srd­ci pře­ce dobře víš, že i tys druhé často pro­klínal. 23 V tom všem jsem se snažil najít moud­rost. Říkal jsem si, že zmoudřím, moud­rost mi ale zůsta­la vzdálená. 24 Vzdálená je, ať už je jakáko­li! Kdo jen ji nalez­ne hlu­boko v hlu­binách? 25 Všech­no jsem v mys­li pro­bral, abych po­znal a pro­zkou­mal moud­rost a do­pátral se smys­lu, abych po­chopil i zlou tupost a hloupou bez­hlavost. 26 Teh­dy jsem nale­zl něco trpčího než smrt – svůdnou ženu, jejíž srd­ce je past a jejíž paže jsou pou­ta. Boží ob­líbenec unikne před ní, hříšníka ale po­lapí. 27 Po­hleď, k če­mu jsem došel, praví Kaza­tel: Jedno jsem po­rovnával s druhým, abych našel smy­sl, 28 po němž má duše to­lik touži­la, ale nenašel jsem jej. Mezi tisícem jsem našel je­diného muže, ženu jsem ale mezi to­lika nenašel. 29 Po­hleď, došel jsem pou­ze k je­diné­mu: Bůh stvořil člověka správně, oni však následova­li spoustu výmys­lů.