Bible21 › Kazatel › 3

Kazatel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12

Vše má svůj čas1 Vše má svou chví­li, každá věc pod ne­bem má svůj čas: 2 Je čas ro­dit se a čas umírat, čas sázet a čas sad­bu vy­tr­hat, 3 čas za­bíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas bu­dovat, 4 čas pla­kat a čas se smát, čas rmou­tit se a čas tan­covat, 5 čas házet ka­mení a čas ka­mení sbírat, čas ob­jí­mat a čas ob­jímání za­ne­chat, 6 čas hledat a čas pozbývat, čas chovat a čas odmítat, 7 čas tr­hat a čas sešívat, čas mlčet a čas po­vídat, 8 čas mi­lovat a čas nenávidět, čas boje a čas poko­je. 9 Co tedy má ten, kdo se snaží, ze vše­ho svého pach­tění? 10 Vy­po­zo­roval jsem úkol, který dal Bůh li­dem, aby se jím za­býva­li. 11 On sám vše dělá včas a krásně a li­dem vložil věčnost do srd­ce, člověk však ne­vy­stih­ne Boží dílo od počátku až do kon­ce. 12 Usou­dil jsem, že člověk nemá jiné štěstí než ra­dovat se a užívat živo­ta. 13 Může-li kdoko­li jíst a pít a upro­střed svého pach­tění se po­těšit, je to Boží dar! 14 Vím, že vše, co Bůh dělá, trvá navěky; nic k tomu nelze při­dat ani z toho nic ode­jmout. A pro­č to Bůh dělá? Aby před ním mě­li bázeň. 15 Co je, už bylo. Co bu­de, už je. Co mi­nulo, Bůh vy­hledá. Z prachu do prachu16 A ještě něco jsem vi­děl pod slun­cem: Namísto práva zlo, namísto sprave­dlnosti zlo. 17 Po­mys­lel jsem si: Sprave­dlivého i zlého Bůh přive­de na soud; tam při­jde čas na každý sku­tek i úmy­sl. 18 Po­mys­lel jsem si: Tím­to způso­bem Bůh lidi zkouší, aby se ukázalo, že jsou zvěř. 19 Lidi i zvířa­ta čeká stejný osud – je­den umírá tak jako druhý, všich­ni dý­chají stejný vzduch. Člověk zvířa­ta ničím ne­převy­šuje, všech­no je marnost! 20 Všich­ni směřují k té­muž mís­tu – všich­ni jsou z pra­chu, všich­ni se do pra­chu zase vracejí. 21 Kdo ví, že lid­ský duch míří vzhů­ru, za­tím­co duch zvířat mizí pod zemí? 22 Vi­dím te­dy, že člověk nemá jiné štěstí než ra­dovat se z dí­la, které je jeho údělem. Vž­dyť kdo mu dá na­hlédnout, co chys­tá bu­dou­cnost?