Bible21 › Kazatel › 9

Kazatel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12

Žij, dokud můžeš1 Když jsem o tom všem v srd­ci uvažoval, do­spěl jsem k to­muto: Sprave­dlivé a moud­ré i s je­jich skutky má ve svých ru­kou Bůh. Ať je to lás­ka ane­bo zášť, li­dé ne­ví o ničem, co leží před ni­mi. 2 Každý pokaždé do­padá stejně: Sprave­dlivé i zlo­sy­ny čeká týž osud – dob­ré i zlé, čis­té i nečis­té, ty, kteří obě­tují, i ty, kdo niko­li. Dob­rý je na tom tak jako hříšník; kdo skládá přísahu i ten, kdo se jí bo­jí. 3 To je to nej­horší na všem, co se děje pod slun­cem – že všech­ny čeká týž osud. Lid­ské srd­ce je navíc plné zlo­by a hloupost je pro­vází ce­lým živo­tem. Když po­tom mu­sejí zemřít, 4 bude snad někdo ušetřen? Všich­ni živí však mají na­dě­ji, vž­dyť: „Živý pes je na tom lépe než mrt­vý lev.“ 5 Živí to­tiž vědí, že mu­sejí zemřít, mrt­ví však ne­vědí vůbec nic. Žádné odpla­ty se už ne­doč­kají, i pouhá vzpo­mínka na ně za­nik­la. 6 Jak je­jich lás­ka, tak je­jich zášť, všech­na je­jich vášeň je dávno pryč. Nikdy už ne­bu­dou mít podíl na ničem, co se ode­hrává pod slun­cem. 7 Vzhů­ru! Jez ra­dostně svůj chlé­ba zve­se­la pij víno své, vždyť Bůh si tvé skutky dávno ob­lí­bil! 8 Ať jsou tvé ša­ty vž­dycky bílé, olej na tvé hlavě ať nikdy ne­chybí. 9 Užívej život se svou mi­lovanou ženoupo všech­ny marné dny svého života, jenž ti byl da­rován pod sluncem. Všechny své marné dny si užij – vž­dyť to je tvou odměnou, dokud žiješ, ve všem tom pachtění, kterým se pach­tíš pod slun­cem. 10 Če­hoko­li se chopí tvá ruka, tomu se věnuj ze všech sil – vž­dyť míříš do hro­bu, kde není co dělat, kde chybí smy­sl, moud­rost i vědění! 11 Když jsem se roz­hlé­dl pod slun­cem, vi­děl jsem, že běh ne­záleží na rych­lých a boj na sta­tečných, ba ani živo­bytí na moud­rých, bo­hatství na ši­kovných a přízeň na zkušených – o všem roz­ho­duje chvíle a náhoda. 12 Člověk ne­zná svůj čas, podo­ben rybám, které vy­loví krutá síť, ane­bo ptákům, kteří se chytí do pasti. Právě tak bývají lapeni li­dé, když na ně znena­dání při­chází chvíle neštěstí. Moudrost je lepší než síla13 Vi­děl jsem pod slun­cem také ten­to příklad moud­rosti a připadá mi významný: 14 Bylo jedno malé město a v něm hrstka li­dí. Při­táhl na ně mo­cný král, a když je ob­le­hl, navršil ko­lem něj mo­hutný val. 15 V tom městě byl je­den chudý mudrc a ten je svou moud­rostí za­chránil. Po­tom si ale na toho chudáka už nikdo ne­vzpo­mněl. 16 Sou­hlasím, že „­Moud­rost je lepší než síla“. Moud­rost chudáka však bývá v opo­vržení a jeho slova nikdo nes­lyší. 17 Lepší je slyšet klidná slova moud­rých­než po­vyk vlád­ce hlupáků. 18 Moud­rost je lepší než válečné zbraně – je­diný hříšník však zničí mno­ho dob­rého.