Bible21 › Ozeáš › 11

Ozeáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14

Copak se tě mohu vzdát?1 Když byl Iz­rael ještě dítětem, zamiloval jsem si jej; tehdy jsem po­vo­lal­svého syna z Egyp­ta. 2 Čím jsem je ale vo­lal víc, tím více ode mě od­cháze­li pryč – baalům přináše­li oběti, modly uctíva­li ka­di­dly. 3 Já jsem Efrai­ma učil cho­di­ta nosil jsem je v náručí; oni však uznat nechtěli, že jsem to já, kdo je uz­dravil. 4 Táhl jsem je pro­va­zy lid­skostia lany milování. Byl jsem jim tím, kdo na­dnášíj­ho, které nosí na šíji; skláněl jsem se k nim, abych je na­kr­mil. 5 Ne­vrátí se snad do Egypta? Asýrie jim bude kralovat! Protože se odmít­li vrá­tit ke mně, 6 v je­jich měs­tech bude řá­dit meč; roztříští je­jich závory, jejich úmys­ly po­hl­tí. 7 Můj lid se roz­ho­dl ode mě odvrátit; i když k Nej­vyšší­mu volají, nepozvedne je vůbec nic. 8 Copak se tě, Efrai­me, mohu vzdát? Mohu tě, Iz­rae­li, vy­dat napospas? Copak s te­bou jak s Ad­mou naložím? Zachovám se k to­bě jako k Cebojim? Srdce se ve mně obrací, v nit­ru jsem po­hnut lítostí. 9 Ne­vy­konám svůj prudký hněv, nevydám znovu Efrai­ma záhubě. Jsem pře­ce Bůh, a ne člověk, jsem Svatý upro­střed tebe – nenavštívím tě už dě­sem. 10 Půjdou za Hos­po­di­nemřvou­cím jako lev. Až za­zní jeho řev, jeho dě­ti ro­ze­chvěle přispě­chají od moře. 11 Přispě­chají z Egyp­ta jako ro­ze­chvělí ptáčci, z asyr­ské země jako ho­loub­cia já je k nim do­mů navrátím, praví Hos­po­din.