Bible21 › 1. Petr › 2

1. Petr

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5

1 Od­hoď­te pro­to všech­nu zlo­bu, každou lest, pokry­te­ctví, závist i všech­no po­mlou­vání 2 a jako čer­ství novo­ro­zen­ci se doža­duj­te neředěného mléka Božího slova, abys­te jím rost­li ke spáse – 3 pokud jste ovšem oku­si­li, jak las­kavý je Pán. Živé kameny4 Když při­chází­te k ně­mu, k živé­mu ka­meni za­vržené­mu lid­mi, ale vy­vo­lené­mu a vzácné­mu před Bo­hem, 5 sami se stává­te živý­mi ka­me­ny ve stav­bě du­chovního chrá­mu a svatým kněžstvem přinášejícím du­chovní obě­ti při­ja­telné před Bo­hem díky Ježíši Kri­stu. 6 V Pís­mu pře­ce stojí: „Hle, pokládám na Si­o­nuúhelný ká­men vy­vo­lený a vzácný, a kdoko­li věří v něj, se jis­tě nezklame.“ 7 Pro vás věřící je tedy vzácný, ale pro ne­věřící je to„Ká­men stavi­te­li zavržený, jenž se stal ka­menem úhelným,“ 8 a také„Ká­men úra­zu a ská­la pohoršení.“ To platí pro ty, kdo se nad Slovem urážejí a odmí­tají je, což se stalo je­jich údělem. 9 Vy jste však vy­vo­lený rod, králov­ské kněžstvo, svatý národ, lid zís­kaný do vlastnictví, abys­te hlása­li ctnosti To­ho, který vás po­vo­lal ze tmy do svého po­divuhodného svět­la. 10 Kdy­si jste ani ne­by­li li­dem, ale teď jste lid Boží; ne­do­cháze­li jste mi­lo­sr­den­ství, ale teď jste mi­lo­sr­den­ství doš­li. V jeho šlépějích11 Mi­lovaní, jsme tu jen cizin­ci a přis­těhoval­ci, a tak vás vy­zývám: Zdržuj­te se těles­ných žádo­stí, jež ohrožují duši, 12 a veď­te mezi po­ha­ny po­ctivý život. Místo aby vás po­mlou­va­li jako zločin­ce, ať radě­ji oslavují Boha v den navští­vení, pro­tože vi­dě­li vaše dob­ré skutky. 13 Kvů­li Pánu se podřizuj­te veškeré­mu lid­ské­mu zřízení, ať už císaři ja­kožto hlavě stá­tu 14 nebo těm, které po­věřil tre­stat zločin­ce a odměňovat ty, kdo jednají dobře. 15 Vž­dyť Boží vůle je, abys­te svým dob­rým jednáním umlčova­li hloupé řeči ne­vědo­mých. 16 Žij­te jako svo­bodní li­dé, ne ovšem jako ti, kdo údajnou svo­bodou za­stírají vlastní špatnost, ale jako Boží služebníci. 17 Všech­ny ctě­te, sou­ro­zen­ce mi­lu­j­te, před Bo­hem měj­te bázeň, k císaři úctu. 18 Služebníci, s nej­vyšší vážností se podřizuj­te svým pánům – nejenom dob­rým a vlídným, ale i zlým. 19 Když někdo ne­vinně trpí kvů­li zbožné­mu svědo­mí, za­s­louží si chválu. 20 Co je ale zás­lužného na tom, když bu­dete biti za vlastní chy­by? Trpí­te-li ovšem kvů­li dob­rým činům, je to před Bo­hem vzácné. 21 Vž­dyť právě k tomu vás povolal! Sám Kri­stus trpěl za vás, a tak vám dal příklad, abys­te šli v jeho šlépějích: 22 „On se nikdy ne­do­pustil hří­chua v ús­tech neměl žádnou lest.“ 23 Když ho uráže­li, ne­od­po­vídal, když trpěl, ne­hro­zil, ale po­ne­chával vše To­mu, který soudí sprave­dlivě. 24 On sám na svém těle vzal naše hří­chy na kříž, abychom zemře­li hříchům a oži­li sprave­dlnosti. Jeho rá­ny vás uz­dravi­ly! 25 Byli jste pře­ce jako bloudící ov­ce, ale teď jste se vrá­ti­li k Pastýři a Strážci svých duší.