Bible21 › 2. Korintským › 2

2. Korintským

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13

1 Roz­ho­dl jsem se, že k vám znovu ne­při­jdu se zár­mutkem. 2 Kdybych vás to­tiž za­rmou­til, kdo by mi zbyl, aby mě po­těšil, než ten, koho jsem za­rmou­til? 3 Pro­to jsem vám o tom na­psal, abych se, až při­jdu, ne­mu­sel rmou­tit nad tě­mi, z ni­chž bych se měl ra­dovat. Jsem o vás všech přesvědčen, že má ra­dost je ra­dostí vás všech. 4 Psal jsem vám s ve­likou úzkostí, se sevřeným srd­cem a s mno­ha slza­mi, ne abys­te byli za­rmou­ceni, ale abys­te po­zna­li lás­ku, kte­rou k vám přetékám. 5 Pokud někdo něko­ho za­rmou­til, ne­zarmou­til mne, ale zčásti (abych ne­přeháněl) vás všech­ny. 6 Ta­kové­mu stačí trest, který do­stal od větši­ny z vás. 7 Teď mu už ale radě­ji odpu­sť­te a po­těš­te ho, aby snad ne­byl pře­možen pří­lišným zár­mutkem. 8 Pro­sím vás, ukaž­te mu, že ho stále mi­lu­jete. 9 Psal jsem vám to­tiž pro­to, abych vás vy­zkoušel a po­znal, zda jste ve všem po­s­lušní. 10 Komu vy odpouští­te, tomu odpouštím i já. Stejně tak já, když jsem něko­mu odpustil, udělal jsem to před Kri­stovou tváří kvů­li vám. 11 Nenech­me se okla­mat sa­tanem – jeho úmys­ly nám pře­ce nejsou ne­známé. Kristova vůně12 Když jsem přišel s Kri­stovým evange­li­em do Troa­dy, měl jsem tam od Pá­na otevřené dveře, 13 ale v du­chu jsem neměl klid, pro­tože jsem tam nenašel svého bra­t­ra Ti­ta. Pro­to jsem se s nimi roz­loučil a vy­dal se do Ma­kedo­nie. 14 Ale díky Bo­hu, který nás stále vodí v Kri­stově vítězném průvo­du a všu­de skrze nás šíří vůni svého po­znání! 15 Pro Boha jsme to­tiž Kri­stovou líbez­nou vůní mezi tě­mi, kdo jsou za­chraňováni, i mezi tě­mi, kdo hynou. 16 Jedněm jsme smr­telnou vůní ke smrti, druhým jsme vůní živo­ta k živo­tu. Kdo je ale k ta­kové službě způso­bi­lý? 17 My na roz­díl od mno­hých ne­kupčí­me s Božím slovem, ale mluví­me před Boží tváří v Kri­stu z upřímných po­hnu­tek, z Božího po­věření.