Bible21 › 2. Korintským › 3

2. Korintským

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13

Duch a litera1 Za­číná­me se opět chvá­lit? Mys­lí­te, že po­tře­buje­me do­po­ručující lis­ty k vám nebo od vás tak jako něk­teří? 2 Vy jste náš list na­psaný v našich srd­cích, list, který všich­ni mo­hou znát a číst. 3 Je pře­ce zjevné, že jste Kri­stův list vzniklý naší služ­bou, na­psaný ne inkous­tem, ale Du­chem živého Bo­ha, ne na ka­menných des­kách, ale na des­kách lid­ských srd­cí. 4 A ta­kovou­to důvě­ru má­me skrze Krista k Bo­hu: 5 Ne že jsme sami o sobě způso­bi­lí (tak abychom si moh­li něco mys­let sami o sobě), ale naše způso­bi­lost je z Bo­ha, 6 který nás uči­nil způso­bi­lý­mi služebníky Nové smlou­vy – ne li­te­ry, ale Du­cha. Li­te­ra to­tiž za­bíjí, ale Duch oživuje. 7 Li­te­ra tesaná do ka­mene mě­la svou slávu. Ta se zrači­la v Mo­jžíšově tváři, na niž synové Iz­rae­le kvů­li té po­míjející slávě ne­moh­li ani po­hlédnout. Jest­liže ta služ­ba byla tak slavná, ačko­li ve­dla ke smrti, 8 oč slavnější je služ­ba Du­cha! 9 Jest­liže služ­ba vedou­cí k od­sou­zení mě­la svou slávu, služ­ba sprave­dlnosti má slávu ne­srovna­telně větší! 10 To, co teh­dy bylo slavné, ve srovnání s touto ne­smírnou slávou vlastně ani slavné ne­bylo. 11 Jest­liže to po­míjející přišlo se slávou, oč slavnější je to, co zůstává! 12 Právě díky této na­dě­ji jsme tak směle otevření, 13 ne jako Mo­jžíš, který si za­krýval tvář rouškou, aby synové Iz­rae­le ne­po­zo­rova­li ko­nec to­ho, co mělo po­mi­nout. 14 Je­jich myšlení se ovšem zatvr­di­lo. Až do dnešního dne zůstává při č­tení Staré smlou­vy ta rouška ne­odkrytá – odnímá se to­tiž jen v Kri­stu. 15 Až do dneška jim při č­tení Mo­jžíše na srd­ci leží rouška, 16 ale jakmi­le se člověk ob­rátí k Pánu, rouška mizí. 17 Pán je Duch, a kde je Pánův Duch, tam je svo­boda. 18 My všich­ni s odkrytou tváří jako v zrca­dle odráží­me Pánovu slávu a teh­dy jsme Pánovým Du­chem pro­měňováni k jeho ob­ra­zu, od slávy k slávě.