Bible21 › 2. Korintským › 11

2. Korintským

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13

Žárlím na vás1 Kéž bys­te ode mě snes­li tro­chu pošeti­losti – měj­te se mnou pro­sím strpení. 2 Žár­lím na vás Boží žár­livostí, ne­boť jsem vás za­snou­bil je­diné­mu muži – Kri­stu, k ně­muž vás chci přivést jako ne­po­sk­vrněnou pannu. 3 Bo­jím se ale, abys­te se v mys­li nene­cha­li svést od upřímné a čis­té od­danosti Kri­stu, tak jako se kdy­si ha­dovou vy­chyt­ra­lostí ne­cha­la okla­mat Eva. 4 Když to­tiž někdo při­jde kázat jiného Ježíše, než kterého jsme káza­li, nebo když se vám nabízí jiný duch, než kterého jste do­sta­li, nebo jiné evange­li­um než to, které jste při­ja­li, rá­di to snáší­te! 5 Mys­lím, že si s tě­mi ve­le­apošto­ly v ničem ne­za­dám. 6 Nemám sice výřečnost, ale zato mám po­znání, jak jste se při každé příleži­tosti moh­li vž­dycky přesvědčit. 7 Ane­bo jsem spá­chal něco zlého, když jsem vám zvěstoval Boží evange­li­um za­dar­mo? Po­nižoval jsem se, abys­te se vy do­sta­li výš. 8 Jiné církve jsem odíral – bral jsem od nich výpla­tu, abych mohl sloužit vám. 9 Když jsem se u vás oci­tl v nou­zi, ne­byl jsem niko­mu na ob­tíž; co jsem po­tře­boval, mi při­nes­li bratři z Ma­kedo­nie. Za všech okolností jsem se střežil a budu se střežit i na­dále, abych pro vás ne­byl bře­menem. 10 Ja­kože je při mně prav­da Kri­stova, o tuto svou chlou­bu se v ce­lém Ře­cku ne­dám připravit. 11 Pro­č? Pro­tože vás ne­mi­lu­ji? Bůh ví, že ano. 12 V tom, co dělám, budu pokračovat i na­dále, abych vzal vítr z pla­chet těm, kteří se nám pod něja­kou zá­minkou chtějí ve své chlou­bě podo­bat. 13 Ta­koví rádo­by apošto­lové jsou ve sku­tečnosti pod­vodníci, kteří se vy­dávají za apošto­ly Kri­stovy. 14 A není divu, vž­dyť sám sa­tan se vy­dává za an­dě­la svět­la! 15 Není tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci vy­dávají za služebníky sprave­dlnosti. Na­ko­nec ale do­padnou, jak si za­s­louží. Mluvím jako blázen16 Opa­ku­ji, ať mě nikdo nemá za bláz­na. A i kdy­by, při­jmě­te mě aspoň jako bláz­na, abych se i já tro­chu pochlu­bil. 17 Pokud jde o chlu­bení, ne­mluvím teď z Pánova po­věření, ale jako blázen. 18 Když se mno­zí chlu­bí tak těles­ně, pochlu­bím se i já. 19 Vy, ta­koví mudrci, si pře­ce na bláz­ny po­trpí­te! 20 Klidně snáší­te, když vám někdo po­roučí, když vás někdo vy­jídá, okrádá, po­nižuje, fackuje! 21 Za­hanbeně přiznávám, že já na něco ta­kového sílu nemám. Čím se však někdo tak troufale chlu­bí – teď mluvím jako blázen – na to si troufám i já. 22 Jsou to Hebre­j­ové? Já také! Jsou to Iz­rae­li­té? Já také! Jsou símě Abraha­movo? Já také! 23 Jsou Kri­stovi služebníci? Teď mluvím jako po­ma­tenec: Já více! Pracoval jsem mno­hem víc, ve vězení jsem byl častě­ji, ne­sčetněkrát jsem byl bit, znovu a znovu na prahu smrti. 24 Pětkrát jsem od Ži­dů do­stal devětatřicet ran. 25 Třikrát jsem byl bit ho­le­mi, jednou jsem byl ka­menován, třikrát jsem ztros­ko­tal, noc a den jsem vy­držel na ši­rém moři. 26 Stále na cestách, ohrožován ře­ka­mi, ohrožován lu­piči, ohrožován svý­mi rodáky, ohrožován po­ha­ny, ohrožován ve městě, ohrožován na pouš­ti, ohrožován na moři, ohrožován mezi falešný­mi bra­t­ry. 27 To­lik dři­ny a vy­čerpání, to­lik be­ze­s­ných no­cí! Vím, co je hlad, žízeň a časté půs­ty, vím, co je chlad a na­ho­ta. 28 Kro­mě toho vše­ho na mě denně do­léhá ještě sta­rost o všech­ny církve. 29 Když je někdo slabý, ne­s­lábnu snad s ním? Když někdo hřeší, ne­sžírám se snad? 30 Když už se mu­sím chlu­bit, pochlu­bím se svý­mi sla­bost­mi. 31 Bůh a Otec Pá­na Ježíše ať je požeh­naný navěky – on ví, že ne­lžu! 32 Když jsem byl v Da­mašku, místo­drži­tel po­věřený králem Aretou dal hlídat město, aby mě za­jal. 33 Oknem v hrad­bě mě ale spusti­li do­lů v koši, a tak jsem mu ute­kl.