Bible21 › 2. Korintským › 10

2. Korintským

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13

Nemám tu drzost1 Já Pavel vás při mírnosti a vlídnosti Kri­stově vy­zývám – já, který se prý k vám tváří v tvář chovám poníženě, ale z dálky si na vás troufám: 2 Nenuť­te mě, pro­sím, abych vás, až při­jdu, mu­sel přesvědčit, jak směle si mohu troufnout na ty, kdo si mys­lí, že ži­je­me pod­le tě­la. 3 Ži­je­me sice v těle, ale ne­bo­juje­me pod­le tě­la. 4 Zbraně naše­ho boje nejsou těles­né, ale od Boha mají sílu k boření hra­deb. Jimi boří­me výmys­ly 5 i každou na­dutost, která se staví pro­ti po­znání Bo­ha. Jimi pod­maňuje­me každou myšlenku k po­s­lušnosti Kri­stu, 6 a jakmi­le bude vaše po­s­lušnost úplná, bu­de­me připra­veni po­tre­stat každou ne­po­s­lušnost. 7 To si vi­dí­te jen na špičku nosu? Kdo je přesvědčen, že patří Kri­stu, ať si uvědo­mí, že jako patří Kri­stu on, tak mu patří­me i my. 8 Mohl bych se tou pravo­mo­cí, kte­rou mi Pán dal k vaše­mu bu­dování, a ne k boření, chlu­bit ještě více a ne­byl bych za­hanben. 9 Ne­chci ale, aby to vy­pa­dalo, že vás v do­pisech za­strašu­ji. 10 Mé do­pi­sy jsou prý půso­bivé a mo­cné, ale osobní přítom­nost chabá a řeč ubo­há. 11 Kdo to říká, ať si uvědo­mí, že jací jsme na dálku ve svých do­pisech, ta­koví bu­de­me i v či­nech, až k vám při­jde­me. 12 Nemá­me ovšem tu drzost přiřa­dit se ane­bo se i jen podo­bat těm, kdo chválí sami se­be. Beze vší soudnosti se sami se­bou po­měřují, srovnávají se sami se se­bou! 13 My se však ne­hod­lá­me chlu­bit něčím ne­při­měřeným, ale jen v mezích půso­biště, které nám vy­měřil Bůh – půso­biště, které za­hrnuje i vás. 14 Není prav­da, že se neúměrně roz­píná­me, když do svého půso­biště za­hrnuje­me i vás – vž­dyť jsme k vám s Kri­stovým evange­li­em přiš­li jako první! 15 Ne­chce­me se nemístně chlu­bit prací druhých. Naopak doufá­me, že jak vaše ví­ra po­ros­te, naše půso­biště se rozšíří ještě dale­ko za vás. 16 Pak bu­de­me zvěstovat evange­li­um i tam dál za vá­mi, místo abychom se chlu­bi­li tím, co už je ho­tové v cizím půso­biš­ti. 17 „Kdo se chlu­bí, chlub se v Hospodinu.“ 18 Důvěryhodný pře­ce není ten, kdo se chválí sám, ale ten, koho chválí Pán!