Bible21 › 2. Korintským › 7

2. Korintským

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13

1 Mi­lovaní, když tedy má­me ta­ková za­s­líbení, očis­tě­me se od každé po­skvr­ny tě­la i du­cha a po­svěcuj­me se v bázni Boží. On potěšuje sklíčené2 Při­jmě­te nás. Niko­mu jsme ne­u­blíži­li, niko­mu ne­uško­di­li, niko­ho ne­pod­ve­dli. 3 Neříkám to jako výči­tku – jak jsem už ře­kl, má­me vás v srd­cích, takže jsme s vá­mi spo­jeni v živo­tě i ve smrti. 4 Jsem k vám vel­mi otevřený, vel­mi se vá­mi chlu­bím. Jsem na­plněn po­těšením, přes všech­na naše soužení přetékám ra­dostí! 5 Když jsme do­razi­li do Ma­kedo­nie, nemě­li jsme tam klid. Ze všech stran na nás do­léhalo soužení: zvenku bo­je, ze­vni­tř obavy. 6 Ale Bůh, který po­těšuje sklíčené, nás po­těšil přícho­dem Ti­ta, 7 a nejen jeho přícho­dem, ale také tím, jak byl mezi vá­mi po­vzbu­zen. Když nám vy­právěl, jak se vám stýská, jak vše­ho li­tujete a jak hor­livý zájem o mě má­te, má ra­dost ne­zna­la mezí. 8 I když jsem vás svým do­pi­sem za­rmou­til, ne­li­tu­ji to­ho. Ano, li­toval jsem, když jsem po­znal, jak vás ten do­pis na čas za­rmou­til, 9 ale teď se ra­du­ji – ne z vaše­ho zár­mutku, ale z to­ho, že váš zár­mu­tek vedl k pokání. Za­rmou­ti­li jste se v soula­du s Bo­hem, takže jste kvů­li nám ne­u­trpě­li žádnou ško­du. 10 Zbožný zár­mu­tek to­tiž působí pokání, jež vede ke spáse, takže není če­ho li­tovat. Světský zár­mu­tek však působí smrt. 11 Jen se podívej­te, ja­kou ve vás ten zbožný zár­mu­tek způso­bil sna­hu a ocho­tu k nápravě, jaké roz­hořčení a zne­poko­jení, ja­kou touhu a hor­livost, jaké úsi­lí po­tre­stat viníka! V každém ohle­du jste dokáza­li, že jste v té věci ne­vinní. 12 Když jsem vám psal, ne­bylo to vlastně kvů­li viní­kovi nebo kvů­li po­stižené­mu, ale spíše kvů­li to­mu, aby se před Bo­hem pro­jevi­la vaše od­danost k nám. 13 Pro­to jsme vel­mi povzbuzeni. Ještě mno­hem více nás ale po­těši­lo, ja­kou ra­dost z vás měl Ti­tus. Všich­ni jste ho občer­st­vi­li na du­chu, 14 takže se ne­mu­sím stydět, že jsem se mu vá­mi chlu­bil. Jako jsme vám všech­no říka­li prav­divě, tak se také naše chlou­ba před Ti­tem ukáza­la prav­divou. 15 Přetéká k vám lás­kou, když vzpo­míná na po­s­lušnost vás všech a na to, jak jste ho při­ja­li s po­svátnou úctou. 16 Mám ta­kovou ra­dost, že se na vás mohu plně spo­leh­nout!