Bible21 › 2. Korintským › 6

2. Korintským

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13

1 Jako jeho spo­lu­pracovníci vás však také vy­zývá­me, abys­te ne­pro­marni­li mi­lost, kte­rou vám Bůh dává. 2 Říká přece: „V čas mi­losti jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti pomohl.“ Hle, čas mi­losti je tu, ten spásný den je teď! Srdce dokořán3 Niko­mu ne­chce­me klást do ces­ty žádnou překážku, aby naší službě ne­bylo co vy­tknout. 4 Naopak, ve všem se osvědčuje­me jako Boží služebníci: ve ve­liké vy­trva­losti, v souženích, ne­do­stat­cích a úzkos­tech, 5 v ranách, vězeních a zmat­cích, ve vy­čerpáních, bděních a hla­dověních, 6 v čisto­tě, po­ro­zumění, trpě­livosti a las­kavosti, v Du­chu svatém, v upřímné lás­ce, 7 ve slově prav­dy a v Boží mo­ci, s výz­bro­jí sprave­dlnosti na­pravo i nale­vo, 8 se slávou i po­hanou, se špatnou i dobrou po­věstí, jako bludaři, a při­tom prav­do­mluvní, 9 jako ne­známí, a při­tom dobře známí, jako umírající, a hle, ži­je­me, jako tre­staní, smrti však uni­kající, 10 jako za­rmou­cení, stále se však ra­dující, jako chudí, avšak mno­hé obo­hacující, jako nic ne­mající, a při­tom všech­no vlastnící. 11 Mluví­me k vám otevřeně, drazí Ko­rin­tští, naše srd­ce je dokořán! 12 Ne­by­li jste ná­mi ni­jak utlačováni – jste to vy, kdo po­tlačuje své city k nám. 13 Řeknu vám to jako vlastním dě­tem: Na oplátku se teď otevřete vy. Chrám živého Boha14 Ne­spřahej­te se s ne­věřící­mi. Jaký může být spo­lek sprave­dlnosti s ne­pravostí? Jaký může mít vztah svět­lo s temno­tou? 15 Jaká je shoda Krista s Be­liálem? Co mají věřící a ne­věřící spo­lečné? 16 Jaká je jedno­ta Božího chrá­mu s mod­la­mi? My jsme pře­ce chrám živého Bo­ha, jak ře­kl sám Bůh: „Budu v nich pře­bývat a cho­dit mezi nimi. Budu je­jich Bo­hem a oni bu­dou můj lid.“ 17 Proto: „Vyjděte z je­jich stře­du a od­děl­te se, praví Hospodin. Nesahejte po ničem nečistém, a při­jmu vás.“ 18 „Já pak budu váš Otec a vy mí synové a dcery, praví Vše­mo­hou­cí Pán.“