Bible21 › 1. Tesalonickým › 2

1. Tesalonickým

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5

Jako matka, jako otec1 Bratři, ví­te sa­mi, že jsme k vám ne­přiš­li zby­tečně. 2 Ví­te, že jsme před­tím trpě­li a stráda­li ve Fi­lipech, ale přesto jsme ve svém Bohu naš­li od­vahu přinést vám i přes mno­hé zápa­sy Boží evange­li­um. 3 Za naším kázáním ne­byl žádný blud ani nečis­té po­hnutky, ne­byl to žádný pod­vod. 4 Naopak! Bůh nás po­ctil tím, že nám svěřil evange­li­um, a tak je káže­me – ne abychom se lí­bi­li li­dem, ale Bo­hu, který zkou­má naše srd­ce. 5 Ví­te, že jsme nikdy ne­užíva­li li­cho­tky ani přet­vářku k za­krývání cham­tivosti – Bůh je náš svě­dek! 6 Také jsme ne­stá­li o lid­s­kou chválu, ať už od vás nebo od jiných, 7 ačko­li jsme jako Kri­stovi apošto­lové moh­li vy­ža­dovat uctivost. Byli jsme k vám vlídní jako matka, jež ko­jí své dě­ti v náručí. 8 To­lik nám na vás záleže­lo, že jsme vám chtě­li dát nejen Boží evange­li­um, ale i své vlastní živo­ty – tak moc jsme si vás za­mi­lova­li! 9 Bratři, jis­tě si vzpo­míná­te na naši ná­mahu a dři­nu. Dnem i no­cí jsme pracova­li, abychom niko­mu z vás ne­by­li na ob­tíž a moh­li vám kázat Boží evange­li­um. 10 Vy i Bůh jste svěd­kové, že jsme s vá­mi věřící­mi jedna­li zbožně, sprave­dlivě a bez­úhonně. 11 Ví­te, že jsme se k jedno­mu každé­mu z vás chova­li jako otec ke svým dě­tem; 12 na­po­mína­li jsme vás, po­vzbu­zova­li a za­přísaha­li, abys­te svým živo­tem děla­li čest Bo­hu, který vás vo­lá do slávy svého králov­ství. 13 Ne­u­stále dě­kuje­me Bohu také pro­to, že jste při­ja­li Boží slovo, které jste od nás slyše­li. Při­ja­li jste je ne jako lid­ské slovo, ale jako to, čím sku­tečně je, to­tiž slovo Boží, které koná své dílo ve vás věřících. 14 Vy, bratři, jste následova­li příklad Božích církví v Kri­stu Ježíši, které jsou v Jud­s­ku, ne­boť jste od svých krajanů vy­trpě­li to­též, co oni od Ži­dů. 15 Ti za­bi­li Pá­na Ježíše stejně jako pro­roky, nás vy­hna­li, Bohu se ne­líbí a staví se pro­ti všem li­dem, 16 když nám brání mlu­vit k po­hanům o spáse. Tím stále jen dovršují mí­ru svých hříchů, ale Boží ko­nečný hněv už na ně do­padá. Bez vás jsme osaměli17 Bratři, bez vás jsme na čas osamě­li, i když jen tělem, niko­li srd­cem. O to hor­livě­ji jsme se snaži­li setkat se s vá­mi tváří v tvář. 18 Oprav­du jsme k vám chtě­li při­jít – já Pavel více než jednou – ale sa­tan nám to pře­kazil. 19 Co jiného je naše na­děje, ra­dost a ko­ru­na chlou­by než právě vy před tváří naše­ho Pá­na Ježíše při jeho přícho­du? 20 Ano, právě vy jste naše sláva a ra­dost!