Bible21 › Ester › 5

Ester

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10

Esteřina slavnost1 Třetího dne si Es­ter ob­lék­la králov­ské rou­cho a vstou­pi­la do vni­třní dvo­ra­ny králov­ského paláce pří­mo před kom­na­tu krále. V králov­ské síni na­pro­ti vcho­du seděl na svém trůnu král. 2 Když spatřil královnu Es­ter, jak sto­jí v dvo­raně, zís­ka­la si jeho srd­ce. Ukázal na ni svým zlatým žezlem, Es­ter přistou­pi­la a do­tkla se jeho kon­ce. 3 „Copak chceš, královno Es­ter? Žá­dej půl říše a bude ti vyhověno,“ ře­kl jí král. 4 „Kdy­by král ráčil, mohl by pro­sím král dnes při­jít s Ha­manem na hosti­nu, kte­rou jsem pro něj připravila?“ od­po­vědě­la Es­ter. 5 „Hned jdě­te pro Hamana,“ král na to, „ať se Es­ter splní, co žádá!“ Král i Ha­man pak přiš­li na hosti­nu, kte­rou Es­ter připravi­la. 6 Nad po­hárem ví­na se král Es­ter otázal: „Tak jaké máš přání? Bude ti splněno. Žá­dej půl říše a stane se.“ 7 „Mé přání?“ od­vě­ti­la Es­ter. „Co žádám? 8 Ráčí-li král las­kavě vy­hovět mé­mu přání a splnit mou žádost, ne­chť král při­jde s Ha­manem na hosti­nu, kte­rou jim zít­ra vy­stro­jím. Teh­dy krá­li od­po­vím na jeho otázku.“ 9 Toho dne Ha­man od­cházel ve­se­lý a v dob­rém roz­ma­ru. V paláci ale po­tkal Mor­de­chaje a ten před ním ne­vstal, ani se ne­po­hnul. Ha­man se na Mor­de­chaje roz­lí­til, 10 ale ovlá­dl se a šel domů. Sezval své přá­te­le, také svou ženu Ze­reš, 11 a vy­kládal jim, jaký je pro­s­lulý bo­háč a ko­lik má synů a čím vším ho král po­ctil a vůbec jak ho král po­výšil nad vel­može i králov­ské dvořa­ny. 12 „Dokonce,“ po­vídá Ha­man, „králov­na Es­ter vy­stro­ji­la hosti­nu, na kte­rou ne­po­zva­la kro­mě krále už niko­ho, jenom mě! Dokon­ce jsem k ní spo­lu s králem po­zván i na zít­ra! 13 Jenže to všech­no je mi na nic, když se mu­sím dívat, jak si ten Žid Mor­de­chaj sedí na králov­ském dvoře!“ 14 Jeho že­na i všich­ni přá­te­lé mu tedy po­ra­di­li: „Nech po­stavit kůl na pa­desát lok­tů vy­soký a hned ráno řekni krá­li, ať na něj Mor­de­chaje po­věsí. Pak můžeš jít s králem ve­se­le na hostinu.“ Ta rada se Ha­manovi za­lí­bi­la, a tak dal po­stavit ten kůl.