Bible21 › Ester › 6

Ester

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10

Královské vyznamenání1 Té noci král ne­mohl spát. Roz­kázal te­dy, ať mu při­ne­sou kro­niku říšských záznamů. Když z ní krá­li předčíta­li, 2 na­razi­li na zápis o tom, jak jis­tý Mor­de­chaj od­ha­lil Bigta­na a Te­reše, dva králov­ské eu­nu­chy ze strážců prahu, kteří se chys­ta­li vztáhnout ruku na krále Xer­xe. 3 Král se otázal: „Jak za to byl Mor­de­chaj vy­zna­menán a povýšen?“ „Vůbec nijak,“ od­po­vědě­li panoši ob­s­luhující krále. 4 „Je někdo v předsálí?“ ze­ptal se král. (Do vnějšího před­sálí králov­ských kom­nat právě přišel Ha­man, aby pro­mlu­vil s králem, že je záhodno Mor­de­chaje po­vě­sit na kůl, který pro něj připravil.) 5 „Ano, v před­sálí čeká Haman,“ od­po­vědě­li panošové králi. „Ať vejde,“ ře­kl král. 6 Když Ha­man vešel, král se ho ze­ptal: „Co se má udělat, když král chce něko­ho vyznamenat?“ Haman si po­mys­lel: „Ko­ho jiného by král mohl chtít vy­zna­menat než mě?“ 7 a tak tedy krá­li od­po­věděl: „Chce-li král něko­ho vy­zna­menat, 8 ať při­ne­sou králov­ské rou­cho, které nosívá král, a přivedou koně, na kterém jez­dí král, s králov­s­kou ko­ru­nou na hlavě. 9 To rou­cho i koně ať svěří něk­teré­mu z králových nej­vznešenějších vel­možů. Ať je to rou­cho ob­lečeno to­mu, koho král chce vy­zna­menat; ať je na tom koni pro­ve­den po náměstí a ať se před ním vo­lá: ‚Tak­to se děje to­mu, koho chce král vyznamenat!‘“ 10 „Rych­le vez­mi to rou­cho i koně!“ od­po­věděl král Ha­manovi. „To, co jsi ře­kl, uděláš pro Ži­da Mor­de­chaje z králov­ského kan­cléřství. Dej po­zor, ať nic z to­ho, co jsi ře­kl, nevynecháš.“ 11 A tak Ha­man vzal to rou­cho a koně, ob­lé­kl Mor­de­chaje, pro­ve­zl ho po náměstí a vo­lal před ním: „Tak­to se děje to­mu, koho chce král vyznamenat.“ 12 Mor­de­chaj se pak vrá­til do králov­ského paláce, ale Ha­man spě­chal do­mů sklíčený a s hlavou za­halenou. 13 Když Ha­man vy­pravoval své ženě Ze­reš a všem přá­te­lům, co všech­no ho po­stih­lo, od­vě­ti­li mu ti mudrcové i jeho že­na Ze­reš: „Jest­li je ten Mor­de­chaj oprav­du Žid, pak tvůj pád teprve za­čal! Nikdy ho ne­přemůžeš; padneš před ním úplně.“ 14 Ještě to ani ne­dořek­li, když vtom do­razi­li královi eu­nu­chové a spěšně Ha­ma­na od­ve­dli na hosti­nu, kte­rou vy­stro­ji­la Es­ter.